23. 5. 2016   Mgr. Petr Hlušička

Každá skupina má své cíle a normy, které mají vliv na skupinové dění a procesy. Jedná o proměnlivé hodnoty, které jsou neustále v pohybu a působí na ně velké množství sil a tlaků.

Přesně proto si musíme uvědomit, že skupina ani její cíle a normy nejsou statickou záležitostí. Nejedná se o shromáždění lidí, kteří se pouze nacházejí ve stejnou dobu na jednom místě. Naopak, jedná se o živý organismus, který se vyvíjí a má své vlastní zákonitosti, které je nutné brát na vědomí.

Pracovní skupina má své předem stanovené cíle, kterých má dosáhnout. Často je za tím účelem i přímo zformovaná. Jedná se o důvod jejich existence a má tedy i esenciální vliv na sebepojetí jejích členů.

Aby skupina vůbec mohla plnit své cíle, tak musí koordinovat činnost svých vlastních členů. Ti se mohou odlišovat, mít rozdílné představy i způsoby dosahování výsledků. Mimo standardních pravidel nastavení procesů, které koordinují pracovní činnost, existují ještě takzvané skupinové normy. Jedná se o neformální a nepsané zásady, podle kterých se skupina řídí, regulují způsoby chování a formu skupinových procesů.

Tyto normy jsou pro skupinu důležité, odvozuje je podle svých cílů a hodnot. Umožňují jí, aby dobře fungovala. Členové mají navzájem vyladěná očekávání a dokážou předvídat chování ostatních a je předem definováno sociálně přijatelné chování. V rámci skupiny a jejich členů může docházet k různým konfliktům. Tyto normy pomáhají udržet rovnováhu. Při konfliktu dochází k jejímu narušení a normy vedou ostatní členy k reakci, která jí opět pomáhá nastolit.

Normy vytvářejí sociální tlak, který způsobuje u členů skupiny tendenci přizpůsobit své chování a postoje normě.

U neformálních skupin se například vyskytují následující normy (Nakonečný):

- nesmí se pracovat příliš málo a kdo tak činí, je "ulejvák"

- nesmí se pracovat příliš mnoho a kdo tak činí, je "šplhoun"

- nadřízenému se nesmí prozradit nic, co by poškodilo spolupracovníka a kdo tak činí, je „práskač"

Na uplatňování skupinových norem sama navazuje konformita. To znamená přizpůsobení se vnějším tlakům, které na jedince vyvíjí skupina či společnost ve které se pohybuje, a potlačení svých vlastních projevů. Se zvětšující se sounáležitostí se skupinou jedinec tyto tlaky přijímá za své a jsou pro něj přirozené. Člen skupiny, který je do ní plně integrován, pociťuje konformní chování za správné a adekvátní.

Pro vedoucího pracovníka je tedy důležité nejenom znát své podřízené, ale i uvědomovat si jakým způsobem funguje jeho pracovní skupina či tým. A jaké vlivy v jejím rámci existují, tedy jakých nepsaných norem a cílů se skupina drží.