23. 10. 2017 PhDr. Vojtěch Bednář
Pokud pracujete s lidmi, pravděpodobně jste se již setkali s otázkou, jak oslovovat dnešní „mladé“. Tzv. Generaci Y nebo mileniály, lidi podivných zvyklostí, nepochopitelných zájmů, pro mnohé nepříjemné arogantní jedince. Poradíme vám, jak na to.
Především, nežehrejte. Dnešní mládež není výrazně jiná, ani odlišná od té minulé ani od vás. Žije ve světě kde proběhla komunikační revoluce, a kde má svobodu se rozhodovat, ale to je vše. Mnoho jejich projevů, které jsou nepříjemné, jako například zjevná povrchní arogance, nemístně vysoké požadavky, neochota podřizovat se pravidlům či třeba nerespektování pracovní doby a pracovních zvyklostí podle našeho názoru ve skutečnosti nejsou projevem nastavení těchto lidí, ale demonstrací něčeho jiného. Tito lidé se takto chovají, protože se bojí, protože si nejsou jisti svým životem, ve kterém jím chybí jistota a jasně dané cíle. Konflikty s managementem a neschopnost tradičně smýšlejících personalistů je oslovovat jsou pak daleko více nedorozumění, než projev nějakého skutečného generačního rozdílu.
Jestliže mileniálové a tzv „generace Y“ něco nepotřebují, je to výsměch a ponížení. Pokud se je snažíme mentorovat a přesvědčovat o tom, jak jsme sami lepší, pouze zbytečně posílíme jejich integraci se skupinou podobných, která ale ve skutečnosti v podstatě neexistuje. Pokud budeme naopak příliš akcentovat jak jsou „jiní“, citliví a mají specifické potřeby, zbytečně je senzibilizujeme. Řešení je nabídnout jím to, co těmto lidem chybí.
Především, potřebujeme jím naslouchat. Zajímat se o to, co doopravdy oni konkrétně potřebují. Musíme odlišit mezi jejich potřebami a mezi tím, co četli na internetu že by měli potřebovat, jsou to často zcela odlišné věci. Měli bychom jím dávat najevo, že pokud budou pracovat, mohou získat vše, po čem touží, ale že cesta k úspěchu není jednoduchá a přirozeně obsahuje neúspěch a zklamání přičemž uspěje jen ten, kdo se nevzdá. Protože mnoho mladých si zvyklo po prvním neúspěchu rezignovat a hledat snazší cestu, měli bychom jím současně dát najevo i to, že jsme připraveni je podpořit a pomoc jim.
Mileniálové potřebují jasné a srozumitelné úkoly. Chtěli by být samostatní, ale často neznají měřítka kvality a výstupu práce. To znamená, že nesmíme předpokládat, že práci udělají tak, jak si představujeme my, ale musíme jím měřítko výstupu jasně a srozumitelně nastavit a připomínat.
Pokud mileniál pracuje, měl by dostat kvalitní střednědobý cíl. Ideální je kombinace náročného úkolu, dosažitelné, ale ne okamžité odměny a toho, že pro její dosažení se on sám bude muset uskrovnit. Pokud se to povede, stane se o něco loajálnějším.
Pokud má mileniál přehnané platové požadavky, nebo nesplnitelné pracovní potřeby, neměli bychom mu je plnit, a měli bychom mu jasně vysvětlit, že nejsou reálné. Je možné, že tím o něho přijdeme, ale přispějeme ke kultivaci prostředí. Pakliže si ale uvědomí, že jeho požadavky nejsou adekvátní a přiměřeně je sníží, můžeme mu vyjít vstříc, protože právě nastoupil cestu správným směrem.
Mileniálů bychom se neměli bát. Nejsou příliš jiní, stačí s nimi umět komunikovat a zacházet, a jsou spolehliví a výkonní zaměstnanci, od nichž se můžeme mnohé přiučit. Pokud vás zajímá blíže, jak s nimi vycházet, rádi vám pomůžeme.