17. 8. 2015   PhDr. Jan Drahoňovský

Jak dlouho trvá vytvoření prvního dojmu? Zdá se, že pouhých několik sekund a stačí na to, aby si dotyčný udělal představu o vašem sociálním statusu…

O tom, jakou váhu bude váš protějšek přikládat vaším slovním návrhům, se rozhoduje zpravidla dříve, než vůbec otevřete pusu. Vyplatí se tedy vyvarovat alespoň těch největších nešvarů, abyste netahali za ten kratší konec lana.

Zabírání málo prostoru: Někteří; zřejmě pod vlivem výchovných hesel „nevyčnívej“, „buď nenápadný“; svým tělesným projevem působí jakoby omluvně, že si vůbec dovolí tady být a něco chtít. Má to u jejich protějšku vybudit shovívavost a sympatie. Protože je to ale velmi silný signál nízkého statusu, spíše opačný efekt bývá pravidlem. Lidé, kteří se „plazí podél zdi“ a usednou na židli, až když se třikrát přeptají, jestli to dotyčnému nevadí, daleko spíše vyvolají negativní až agresivní reakce. Je sice pravda, že opačný extrém – gesta macha, který se rozvalí v křesle a ruku jednu ruku si ostentativně hodí do rozkroku, popř. se postaví do prostoru tak, jako by chtěl zadržet velkou vodu, také nejsou nejvhodnější. Ne snad, že by nefungovala! Fungují až překvapivě účinně, problém je, že drtivá většina mužské populace na to vnitřně nemá, a tudíž takové chování působí jako přehrávané. Je třeba najít zlatý střed.

Hrbení se: Je to podobné jako u předchozího případu, často s tím jde ruku v ruce. Kdo se hrbí, působí dojmem, že má na zádech naloženo více, než může reálně unést a pod tou tíhou klesá. Svěšená ramena a ohnutý hřbet působí dojmem rezignace. Upřímně, svěřili byste takovému člověkovi náročný odpovědný úkol? Pokud tento rys u sebe pozorujete, může náprava spočívat i v tom, že vědomě revidujete všechny své psané i nepsané závazky a z těch, nyní již nevýhodných, skutečně re-signujete, tj. stáhnete z nich svůj „podpis“. Neboť jak známo, příliš mnoho byť nevelkých odpovědností umoří i osla. A samozřejmě je více než vhodné zapojit do života sportovní aktivity (běh, posilování, boxování, jógu…), abyste nalezli sílu a sebevědomí a hřbet a ramena se vám pak narovnají samy od sebe. 

Vyhýbání se očnímu kontaktu: Většinou je za tím nízké sebevědomí nebo ne zcela přiznané negativní city vůči vašemu protějšku. Může to být obtížně vykořenitelný naučený zvyk z dětství, kdy se vyplatilo spíše klopit oči dolů na znamení hanby, než se drze koukat nahoru. Jenže deficit očního kontaktu je velmi dobře vidět a spouští většinou automatickou negativní reakci u druhého, bude vás nejspíše považovat za neupřímného, i když jsou za tím většinou jen obyčejné obavy. Pokud si myslíte, že by to mohl být váš problém, zkuste sledovat, kolik očního kontaktu poskytujete. Ideál pro běžné schůzky je zhruba: pohled 3 sec – odvrácení pohledu stranou 3 sec – pohled 3 sec, atd. Máte tendenci uhýbat dřív? Zeptejte se sami sebe, co za tím vězí. V jedné z následujících článků si řekneme, jak můžeme pohledy efektivně trénovat.

Dotýkání se obličeje: Možná že vám dělá dobře hladit se po tváři nebo mnout si ucho či oči. Klidně v tom v soukromí pokračujte, ale prosím, na veřejnosti zkuste tyto projevy omezit. Jestli nevíte, co s rukama, raději si hrajte s perem nebo si něco črtejte na papír, do obličeje je však nezvedejte. Určitou výjimku představuje podepření si brady, které může někdy vyvolávat zamyšlený dojem, ale jinak takřka všechny doteky v oblasti obličeje mají výrazně negativní význam. Buďto působí velmi nesebevědomým dojmem, anebo prozrazují tendenci lhát a zatajovat informace. Jistě souhlasíte, že ani jedno není zrovna žádoucí. Co tedy s rukama? Pokud zrovna negestikulujete, nechte je volně podél těla nebo položené na stole. 

Nedostatek úsměvů: Tento signál je možná méně znatelný než předešlé, přesto je však významný. Ačkoli někteří muži ve filmech, jako James Bond nebo Henry Fonda, se téměř nikdy neusmívají, a přesto vypadají velmi mužně a sebevědomě, pravdou je, že osoby s vyšším statusem se usmívají daleko více než osoby se statusem nízkým. Bodejť ne – mají k úsměvu mnohem více důvodů! V dobách prehistorie lidstva se usmíval především vůdce a okruh jeho blízkých kamarádů, ostatní se usmívali spíše sporadicky. Nedostatek úsměvů tedy prozrazuje možné problémy. Vy ovšem můžete tento silný signál použít ve svůj prospěch. Samozřejmě se nebudete křenit na každého jako Rákosníček, ačkoli… Proč to na jeden den nezkusit? Hned uvidíte rozdíl.

Ještě malý dovětek: Podívejte se např. na show Jana Krause. Zjistíte, že on sám se nedopouští žádného chování z výše uvedeného seznamu. Proč byste to nemohli dělat také tak? Stačí trochu více bdělosti a pozornosti k sobě samému a ochotu se (dlouhodobě) učit.

Urna semper!

PhDr. Vojtěch Bednář

PhDr. Vojtěch Bednář

Specializuji se na otázky vedení, motivování, řízení lidí ve firmách, vytváření a udržování firemní kultury. Učím manažery na všech úrovních pracovat s lidmi tak aby firmu vnímali jako součást svého života, aby jejich práce byla efektivní, smysluplná a naplňovala potřeby firmy i jich samotných.

více o autorovi
články autora

Mgr. Petr Hlušička

Mgr. Petr Hlušička

Odborný psycholog zabývající se především aplikovanou psychologií v oblasti lidských zdrojů.

více o autorovi
články autora

PhDr. Jan Drahoňovský

PhDr. Jan Drahoňovský

Psychologické poradenství v rámci firmy i osobního života, školení, semináře

Témata: Komunikační pasti a bariéry, přesilové hry a manipulace, stresové zatížení, propojení práce a osobního života, existenciální dilemata apod.

více o autorovi
články autora


© 2020 Firemní sociolog | ISSN 1805-6520