22. 6. 2015   PhDr. Jan Drahoňovský

Minule jsem naznačil, že některý typ chování povede zcela jistě k tomu, že vám bude přisouzena velmi nízká hodnota, a tím pádem se vám zavřou dveře k ovlivnění druhého. Jistě by vás zajímalo, kterého chování se vyplatí vyvarovat za každou cenu.

  • Smát se svým vlastním vtipům.
  • Ošívat se, hrbit se.
  • Dotýkat se obličeje.
  • Rychlé pohyby, především při ohlížení se.
  • Zabírat velmi málo místa.
  • Nervózní úsměv nízké intenzity.
  • Neudržovat pevný zrakový kontakt (více o tom později)
  • Stydět se za své oblečení (auto, mobil, kamarády, atd.)
  • Dávat příliš najevo vztek nebo zklamání (zvláště pokud druzí reagují jinak, než jsme čekali).
  • Snažit se druhého přetrumfnout. ("Já mám lepší než ty.")
  • Odsuzovat druhé (i v jejich nepřítomnosti).
  • Naříkat, stěžovat si.
  • Hledat uznání a schválení u druhých.
  • Hádat se za svůj názor.
  • Omlouvat se, obhajovat se.
  • Odpovídat na každou otázku (jako školák).
  • Stavět se do pozice žádajícího (ačkoli zrovna je možné vystupovat z pozice souměrné).

To je výčet nejmarkantnějších věcí, které dělají neúspěšní lidé. Vy jste samozřejmě chytřejší než oni, jinak byste tento článek nečetli, a zajisté jste schopni se poučit z chyb druhých i svých vlastních. Schválně si zkuste všímat svých kolegů na pracovišti nebo i neznámých lidí, které potkáte. Kolik z tohoto chování demonstrujícího nízkou sociální hodnotu zachytíte? Není tak těžké si toho všimnout, když víte, na co se zaměřit. Na některé z nich se podíváme blíže:

Jak je možné, že kupříkladu smát se svým vlastním vtipům signalizuje nízký status? Vezměme to od lesa. Proč si lidé říkají vtipy a humorné historky? Jde v prvé řadě o proces sdílení, přičemž smích je vždy uvolněním tenze. Smích je jasným signálem relaxace, která vylučuje připravenost k boji nebo k útěku, tudíž když se lidé ve skupince smějí, jsou zpravidla v přátelském vztahu a rozhodně nehrozí nebezpečí napadení. Smích je důležitým sociálním pojítkem, zvláště když si uvědomíme, že většina věcí, jimž se lidé smějí, ve skutečnosti není ani vtipná, dávají smysl pouze proto, že jsou vyprávěny v určitém kontextu. Pokud mluvčí vypráví vtip nebo historku a není si jist, jak ji vlastně ostatní přijmou, bude patrně pociťovat vnitřní tenzi ("co když se nebudou smát"), tudíž v důsledku možná vyzní poněkud křečovitě, a aby tenzi uvolnil, začne se smát jako první ještě dřív, než ostatí mají šanci na pointu zareagovat. Špatně! Nikdy se nesmějte proto, aby se ostatní začali smát. Pokud to uděláte, signalizujete tím, že vlastně nevěříte, že vaše historka je dobrá. Raději namísto toho zmlkněte a dívejte se na svůj protějšek, dokud se nezačne smát, a to i za cenu, že tím vytvoříte napětí. Pokud to nezabere, pokračujte jinou historkou a už se k tomu nevracejte.

Podobně, pokud lidé během interakce reagují jinak, než jste očekávali, např. vám nevyjdou vstříc, nedávejte najevo vztek nebo zklamání. To je sice velmi přirozený emoční projev, a nikdo se vám asi nebude divit, ovšem v důsledku si tím uškodíte. Dáváte jasně najevo každému v okolí, jak moc vám o danou záležitost jde. A pokud např. usilujete o to, aby vám druhý věnoval pozornost, a on vám ji nevěnuje, a vy se pak začnete chovat v důsledku toho nazlobeně nebo zkroušeně, jasně tím dáváte najevo, že vaše hodnota je odvislá od toho, jak se dotyčný k vám chová. A tím pádem není nutné, aby vás příliš respektovali.

Naříkat a stěžovat si je sice bytostně lidské chování, ovšem psychologicky to znamená přijetí pozice oběti, a to jak pro vaše okolí, tak pro vás samotné. A z pozice oběti jen velmi obtížně můžete ovlivnit ostatní lidi. Samozřejmě že máte své problémy a vždycky je na co nadávat, ovšem mnoho kladných bodů si tím nezískáte. Je faktem, že vás někteří budou soucitně poslouchat, ovšem povaha lidí je spíše taková, že budou vnitřně rádi, že na tom jste hůře než oni. Pokud se chcete zařadit mezi ty, kteří svůj život aktivně ovlivňují kýženým směrem, je to zcela neslučitelné s pozicí oběti, a tudíž je kontraproduktivní tak mluvit i myslet. Nehledě na to, že naříkání nepřináší druhým lidem do života žádnou hodnotu, zřejmě se tedy po chvíli začnou cítit v přítomnosti negativního člověka nepříjemně. Věřte mi, jsou mnohem zajímavější témata, která můžete vytáhnout při hovoru se známým i neznámým člověkem.

Příště se podíváme na obzvláště odstrašující projevy řeči těla, které vás mohou diskvalifikovat dříve, než stačíte říci "borůvkový koláč".

Urna semper!

PhDr. Vojtěch Bednář

PhDr. Vojtěch Bednář

Specializuji se na otázky vedení, motivování, řízení lidí ve firmách, vytváření a udržování firemní kultury. Učím manažery na všech úrovních pracovat s lidmi tak aby firmu vnímali jako součást svého života, aby jejich práce byla efektivní, smysluplná a naplňovala potřeby firmy i jich samotných.

více o autorovi
články autora

Mgr. Petr Hlušička

Mgr. Petr Hlušička

Odborný psycholog zabývající se především aplikovanou psychologií v oblasti lidských zdrojů.

více o autorovi
články autora

PhDr. Jan Drahoňovský

PhDr. Jan Drahoňovský

Psychologické poradenství v rámci firmy i osobního života, školení, semináře

Témata: Komunikační pasti a bariéry, přesilové hry a manipulace, stresové zatížení, propojení práce a osobního života, existenciální dilemata apod.

více o autorovi
články autora


© 2020 Firemní sociolog | ISSN 1805-6520