25. 5. 2015   PhDr. Jan Drahoňovský

Jestliže v minulém dílu jsem názorně ukázal, za jakých okolností se vyplatí demonstrovat nižší status než váš protějšek, je zřejmé, že většina našich setkání všeho druhu bude spadat do situace, kdy je třeba demonstrovat status vyšší nebo rovný, než má druhý a za každou cenu se vyhnout pasti nízkého statusu.

Pojďme se nejprve podívat, co se ve skutečnosti děje, setkají-li se dva lidé. Ještě než vůbec otevřou pusu, proběhne velmi složitý proces vyhodnocování hodnoty druhého člověka. Ovšem tato sociální hodnota není pojímána absolutně, ale relativně vždy ve vztahu k naší vlastní sociální hodnotě. Tak např. ředitel jiného podniku, kterého potkáte u přehrady, pro vás může mít nulovou sociální hodnotu, protože je to tlustý a omezený hulvát. To se však může diametrálně změnit, pakliže uvažujete, že byste do jeho podniku nastoupili! Zrovna tak mladá krásná žena pro vás může mít enormní sociální hodnotu, ačkoli je chudá, hloupá a úplně neschopná (to je však jiná pohádka). Zůstaňme na chvíli u toho příkladu s ředitelem. Co je třeba udělat pro to, když jej potkáte u stánku s pivem, abyste učinili dobrý dojem a zvýšili si šance pro své přijetí v jeho podniku? Protože i on je člověk, který především dbá na svůj vysoký status, logicky nechce být spojován s lidmi, jejichž status je zjevně nízký, neboť tím by sám sebe sabotoval. Vždyť kdo z nás se zcela dobrovolně bude kamarádit s žebrákem? Podbízivá taktika popsaná minule jistě tedy nebude to pravé vanilkové, zřejmě by se vás nějakým způsobem rychle zbavil, protože kdyby jej někdo viděl s takovým nekňubou, bylo by to jen pro ostudu a nic by mu to nepřineslo (zajisté však existují výjimky) . Musíte tedy pro něho být zajímaví! Tzn., že demonstrujete sociální status, který je srovnatelný nebo vyšší než jeho. Jakže?! Namítnete. Jak můžu já, ubohý manažer střední linie (programátor, účetní, prodejce... doplňte si dle svého) demonstrovat vyšší status než ředitel podniku o 500 zaměstnancích?! Kupodivu docela jednoduše. Ředitel je ředtelem tehdy, když jede ve svém BMW, má na sobě drahé hadry a neustále mu někdo drží dveře. Pokud má na sobě plavky a v ruce kelímek s pivem, je úplně běžným občanem, a kdo ho nezná, bude jej posuzovat jen podle těchto atributů. Jak jsem tedy ukázal, status je vnímán vždy v určitém kontextu (kontext se okamžitě změní, pokud např. bude tento jinak nepřitažlivý člověk obklopen houfem lidí obou pohlaví, kteří se smějí jeho hloupým vtipům). Vy však i pro mocného ředitele můžete být mimořádně zajímavý, a to okamžitě, především tehdy, když:

  • Znáte někoho, kdo má pro něho vysoký status,
  • znáte velmi mnoho lidí (potenciálně užitečných),
  • máte něco, co on nemá a chtěl by mít, především řešení jeho problémů,
  • jste tak zajímavý, že tomu prostě nemůže odolat.

(Ponechám stranou možnost, že byste vysoký status pouze předstírali. Ačkoli tato taktika může být mimořádně účinná, je náročná na provedení a eticky přinejmenším problematická, viz např. film Chyť mne, jestli to dokážeš.)
Protože váš protějšek nemůže hned vědět, jak jste na tom se svým statusem, bude se snažit především zachytit sociální klíče odkazující k vašemu postavení, přičemž tento proces je z větší části podvědomý a především je zde snaha o časovou úspornost. Dotyčný si tedy nebude o vás shánět informace z různých zdrojů, aby zjistil váš skutečný absolutní status. Takhle by se nikam nedostal. Potřebuje především vědět, zdali nejste lúzr, který jej akorát připraví o čas a energii a nic mu nedá. Jak to zjistí? Tím, že bude sledovat, jestlipak se neobjeví sociální klíče pro lúzry typické. Pakli zachytí dejme tomu tři takové signály, již jej ani nenapadne si ověřovat, jestli náhodou nejste v nějaké oblasti borec. Prostě vás rovnou odepíše jako pro něho neužitečného, ledaže by se opravdu hodně nudil a nikdo se s ním nechtěl bavit, nebo že by měl obzvláštní tendenci k samaritánství (což je nepravděpodobné).
Vaším úkolem je tedy v první řadě eliminovat veškeré signály, které jednoznačně odkazují ke statusu nižšímu, abyste se nediskvalifikovali dříve, než stihnete sdělit své (možná geniální) myšlenky nebo návrhy. Jak na to, vylíčím zevrubně příště.
Urna semper!

PhDr. Vojtěch Bednář

PhDr. Vojtěch Bednář

Specializuji se na otázky vedení, motivování, řízení lidí ve firmách, vytváření a udržování firemní kultury. Učím manažery na všech úrovních pracovat s lidmi tak aby firmu vnímali jako součást svého života, aby jejich práce byla efektivní, smysluplná a naplňovala potřeby firmy i jich samotných.

více o autorovi
články autora

Mgr. Petr Hlušička

Mgr. Petr Hlušička

Odborný psycholog zabývající se především aplikovanou psychologií v oblasti lidských zdrojů.

více o autorovi
články autora

PhDr. Jan Drahoňovský

PhDr. Jan Drahoňovský

Psychologické poradenství v rámci firmy i osobního života, školení, semináře

Témata: Komunikační pasti a bariéry, přesilové hry a manipulace, stresové zatížení, propojení práce a osobního života, existenciální dilemata apod.

více o autorovi
články autora


© 2020 Firemní sociolog | ISSN 1805-6520