13. 5. 2013   Mgr. Petr Hlušička

Je mnoho vedoucích pracovníků, kteří jsou schopni dosahovat stanovených cílů, mnozí i rutinně. Ale jak je vnímá jejich okolí? Opravdu jsou vždy hodnoceni pozitivně a vnímáni jako dobří vedoucí? V čem je tedy hlavní odlišnost dobrého vedoucího od těch ostatních, kteří také adekvátně dosahují pracovních výsledků?

Jedná se o vždy o komplexní propojení všech oblastí, které má vedoucí pracovník na starosti. Tedy nejde pouze o plnění pracovních povinností a dosahování výsledků, ale zároveň také o péči a rozvoj lidských zdrojů, které jsou mu svěřené.

To jak je vedoucí pracovník úspěšný nezávisí pouze na jeho znalostech a dovednostech, ale také na jeho životní síle, vůli a motivaci tuto energii předávat dál.  Tedy na celkové osobnosti daného člověka a jeho schopnosti pozitivně působit a rozvíjet své podřízené.

Jedním z prvních lidí, kteří si tuto skutečnost začali uvědomovat a zároveň ji aplikovali, byl podnikatel Tomáš Baťa. Dle něho by každý podnikatel, a přeneseně i každý vedoucí pracovník, měl být duší, inspirátorem a iniciátorem dění v podniku (kolektivu). Zároveň by měl kolem sebe shromažďovat další vynikající pracovníky, kteří přinášejí další myšlenky a podněty, které dotyčný může dále integrovat.

Základem je umět motivovat své podřízené, inspirovat je a zároveň podporovat v jejich kreativitě. Jednou ze stěžejních postav jeho úvah a myšlenek byl „vedoucí pracovník.“ Ten dovede získat a motivovat lidi v podniku a vytváří z nich „spolupodnikatele.“

Termín „budovat člověka“, který používal, pro něj znamenal podporovat zaměstnance na úroveň angažovaných zaměstnanců, tedy spolupodnikatelů, kteří mají vlastní zájem na dosahování žádaných výsledků. Zaměstnanec by neměl být pouze bezduchým nástrojem, který plní vůli nadřízených, ale naopak součástí firmy, která se cítí být spolumajitelem a tvůrcem, který má vliv na finální výsledek.

Takový „spolupodnikatel“ či „spolupracovník“ vnímá, že je součástí podniku. Sám mu přináší vysokou přidanou hodnotu a zároveň se cítí být na to hrdý. Jeho práce pro něj není pouze zdrojem obživy, ale také zdrojem uspokojení, které mu přináší.

Jeden z Baťových výroků plně vystihuje celou myšlenku:

„Při své práci neměl jsem na mysli vybudování závodu, ale lidí. Vybudoval jsem člověka, aby byl výkonnější a lépe sloužil zákazníkům a on potom vybudoval závod. Jsem přesvědčen, že největší ztráty v průmyslu a obchodě vznikají nesprávným stanoviskem, které zaujímá člověk ke své práci, svým spolupracovníkům a ke svým zákazníkům. Hlavní úlohou organizátora, jenž chce vybudovat velký podnik je, aby vytvořil morální a psychologickou základnu, na níž by se jeho pracovníci mohli zdárně vyvíjet.”

Co tedy můžeme dělat?                                                   

Je důležité uvědomovat si potenciál svých podřízených a zároveň je vhodně motivovat k tomu, aby se stali „spolupodnikateli.“