29. 9. 2014   PhDr. Vojtěch Bednář

Problémy? To u nás neexistuje, řeknete si možná, ale říkáte to špatně. Problémy jsou nejenom samozřejmou součástí života každého týmu, kolektivu, a tedy každého vedoucího, ale musíme si uvědomit, že jsou i jedním z důvodů, proč vlastně vedoucí funkci vykonáváme. Lidé, které máme za úkol řídit, by totiž své problémy sice teoreticky mohli řešit sami, ale v takovém případě by asi nepotřebovali nás. 

Jak podpořit autoritu I - vzhled - čtěte zde

Způsob, kterým vedoucí přistupuje k problémům, a specificky ke konfliktům, je jedním z prubířských kamenů manažera. Umíme-li se s nimi vyrovnávat smysluplným a efektivním způsobem, který budou naši podřízení chápat, (i když se s ním nemusí nutně ztotožňovat), naše reálná autorita poroste. Pokud se jím budeme vyhýbat, budeme před nimi utíkat, budeme je nesmyslně delegovat, anebo dokonce je budeme ignorovat, naše autorita bude klesat. A to dokonce i tehdy, kdybychom byli jinak úspěšnými a oblíbenými vedoucími, protože oblíbenost a autorita jsou sice spolu ve vzájemném vztahu, ale nejsou na sobě závislé. Podívejme se nyní na to, co můžeme udělat, aby to, jak přistupujeme k problémům naši autoritu, spíše posilovalo, než aby jí to ubližovalo.

Zásadou první je, že problémy nesmíme vnímat jako překážky na cestě, ale jako přirozený jev. Žádná agrese, žádné zklamání, žádná zahořklost ani, když je jich hodně. Problémy jsou fakt. Potřeba vyrovnávat se s nimi je nutnost. Bez problémů není život. Před problémy nesmíme utíkat, nesmíme se jím snažit vyhýbat, naši podřízení to rychle poznají. Nemá ale ani smysl se jím s hlasitým hurá vrhat vstříc. Problémy jsou zde, naší povinností je řešit.

Každý problém má řešení, obvykle více, než jedno. Náš úkol vedoucího je najít řešení, které uvedeme v život. Je na nás jak se rozhodneme, ale lidé mají velmi rádi, když vyslechneme jejich názor. Vyslechnout neznamená souhlasit ani zohledňovat. Naše rozhodnutí má vždy přednosti a nedostatky. Je dobře, když dáme najevo, že o nich víme. Zvolené řešení bychom také měli zdůvodnit, ale není naší povinností ho před podřízenými ani dlouze argumentovat, a často ani vyjednávat, protože bychom tím ukazovali svou slabost. Dáme-li najevo to, že víme o nedostatcích, ukazujeme naopak pozitivní energii. Je vhodné volit taková řešení problémů, která přinášejí co největší míru společného benefitu všem zúčastněným. Jestliže to není možné, anebo jestliže se problém týká celku, třeba výkonu či projektu, volíme tak, abychom přinesli co největší prospěch celé organizaci.

Jak posílit autoritu II . obecné základy chování - čtěte zde

Nastane-li mezi podřízenými konflikt, je základní povinností vedoucího ho zastavit, a pátrat po příčině. Konflikt nesmíme delegovat, převádět na to, ať si ho podřízení „vyřeší sami“ anebo se tvářit, že neexistuje. Je-li to možné, měli bychom se snažit vyjednat smírné řešení. Není-li to možné. Máme právo prosadit z našeho pohledu nejlepší možné řešení, tj. nejvýhodnější pro celek autoritou. V každém případě je potřeba, aby zde řešení bylo, protože jeho oddalování, zapírání, či prostě snaha svést ho na někoho jiného je známkou naší slabosti.

Nastane-li konflikt mezi podřízenými a vnějším světem, podřízení očekávají, že se vedoucí přidá na jejich stranu.  Je to těžká chvíle, a budeme o ní pojednávat jindy, ale v zásadě by mělo platit, že i když ve výsledku musíme jít velmi často cestou, která pro ně není příjemná, nikdy bychom se neměli svěřeným zaměstnancům zpronevěřit, a vždy bychom měli dávat najevo, že určující jsou pro nás hodnoty firmy a udržení týmu v tomto pořadí.

Vedoucí s reálnou autoritou problémy nevyvolává a nepřitahuje, ale když nastanou, proaktivně je řeší. Pokud se budeme chovat tímto způsobem, pak problémy nebudou nepřáteli na cestě, ale přirozenou součástí složitého procesu, a jejich řešení pro nás bude posílením jak vnitřní síly pro sebe, tak autority pro ostatní.