3. 6. 2013   PhDr. Vojtěch Bednář

Autorita vedoucího pracovníka je pro úspěšné vedení týmu naprosto klíčovou věcí. Ne každý je autoritou nadán přirozeně, a většina lídrů si skutečnou autoritu potřebuje vydobýt, což strojí čas, úsilí, trpělivost a je i jinak velice náročné. O tom, jak získat a udržet si autoritu bylo napsáno již mnoho knih, „získáváním“ autority pro své chlebodárce se zabývá armáda konzultantů a koučů, v zásadě však platí jedno pravidlo: autoritu nelze získat mávnutím kouzelného proutku.  Jednoduše to nejde prostě proto, že autorita není jedna vlastnost, ale je to komplex toho, jak lidé danou osobu vnímají, jak k ní přistupují, jaké emoce u nich vyvolává. Tento komplex se skládá z mnoha ingrediencí, které si většinou nelze „pořídit“ ani jednotlivě, natož pak v celku, a které jsou podmínkou celku nejenom ve svém součtu, ale i ve správně vyváženém poměru. Proto, i když bychom rádi, neumíme napsat a zveřejnit návod „jak posílit autoritu vedoucího“, ale umíme vám nabídnout řadu tipů. Ani jich se nemusíte držet, postačí však, když o nich budete přemýšlet.

Jak vypadá autorita

Samozřejmě, že vzhled, míněno ten fyzický, není nejdůležitějším faktorem budování autority, přesto se u něj zastavme dříve, než se dostaneme k tomu podstatnějšímu, tj. k chování v dalším díle našeho seriálu. Nikde není řečeno, jak by měl vedoucí disponující skutečnou autoritou vypadat, a dokonce, ani zda to má či nemá být dle posledních trendů, či naopak. Skutečného šéfa nedělá rudá barva, jak se dočtete v některých příručkách, ani aristokratické volánky. Přesto je vzhled věc, kterou nemůžeme při vytváření image autority opominout a to zvláště v případě, že nás příroda nevybavila darem Charismatu, tj. schopností být autorita sama o sobě, nebo jinou výraznou fyzickou vlastností (např. výškou). Jak bychom měli vypadat, a na co si dát pozor?

Především, máme-li být autorita, musíme být vždy upravení a to v rámci zvyklostí svého okolí. Náš vzhled by měl respektovat vzhled těch, které řídíme, ale současně by se od nich měl odlišovat, nejlepší způsob, jak toho dosáhnout je výrazný detail. Prvým dáváme najevo, že jsme jedni z týmu, druhým pak, že jsme jeho vedoucím.  Přílišné odlišení se (např. mistr chodí v obleku, jeho podřízení v montérkách) od přímo ovládaných podřízených by nám autoritu snižovalo, přílišná asimilace (mistra nelze od ostatních nijak odlišit) také, a to nejen navenek, ale hlavně dovnitř.

Je dobré, pokud dáváme najevo, že na svůj vzhled dáme a to v rámci společensky přijatelných mantinelů. V prostředí mužského kolektivu a manuální práce by „šlechtěné“ montérky a rádiovka vedoucího působily jako symbol jeho nadřazenosti (pamatujete na film Skřivánci na niti?), a podřízení by pak mohli šéfem opovrhovat. V ženském prostředí je celá situace ještě mnohem komplikovanější, protože ženy se vnímají navzájem jinak a přílišný odstup vedoucí od podřízených by mohl vyvolat extrémně nežádaný stav. Na druhé straně ne udržovanost je symbolem sama o sobě a to symbolem, který autoritu, není-li posilována výrazně něčím jiným, podrývá.

Jak tedy vypadat?

• Snažme se oblékat podobně, jako naší podřízení
• V tomto rámci se ale vždy odlišujme
• Nejlépe nás odliší výrazný detail
• Dávejme neokázale najevo, že je pro nás vzhled důležitý

1. S čím je třeba počítat?

• Pokud jsme skutečnou autoritou, budou náš vzhled podřízení bezděčně kopírovat
• Pokud máme na pracovišti Hujera, bude nás tento kopírovat okatě a jasně
• Podřízení náš vzhled v každém případě hodnotí
• Přehnaný důraz vnímají negativně, přehnanou ignoraci také

Kromě toho, že to jak vypadáme, ovlivňuje, jak nás vidí naši podřízení, je vzhled také podstatným faktorem naší sebejistoty. Pokud se cítíme sebejistě, požíváme přirozeně o něco větší autority. Pokud ne, dochází k jejímu srážení, a to je škoda. Sebejistota ve vzhledu je dána jednak konformitou s okolím, ale také (a možná hlavně) tím, jak pohodlně se cítíme. A proto by mělo platit, že žádáme-li autoritu, a začínáme-li u toho, jak vypadáme, měli bychom se cítit pohodlně. Pak bude pro nás všechno snazší.