4. 10. 2026   Mgr. Petr Hlušička

Tento článek vám přináší 

Stejná práce, jiné podmínky

Přechod z léta do podzimu v pracovním kalendáři příliš vidět není. V přírodě je přitom změna velmi výrazná. Dny se rychle zkracují a pro člověka pracujícího v běžném režimu to postupně znamená, že ráno odchází do práce za šera a odpoledne se vrací za šera nebo tmy. Zatímco v létě dostáváme vysokou dávku přirozeného světla téměř automaticky, na podzim pro ni musíme stále častěji vyjít ven.

A právě světlo není pro člověka jen prostředkem, díky kterému vidíme. Je také jedním z nejdůležitějších signálů pro naše vnitřní biologické hodiny. Prostřednictvím specializovaných buněk v sítnici dostává mozek informaci o střídání světla a tmy a podle ní synchronizuje řadu procesů souvisejících se spánkem, bdělostí, hormonální aktivitou, tělesnou teplotou nebo pozorností. Současné poznatky potvrzují, že světlo během dne ovlivňuje nejen cirkadiální rytmus, ale také okamžitou bdělost a některé kognitivní procesy.

Podzim tedy není obdobím, kdy by lidský organismus najednou „přepnul do zimního režimu“. Je ale obdobím, kdy se poměrně rychle mění jeden z jeho významných vnějších synchronizačních signálů.

Dobře je to vidět právě u zaměstnanců. Dlouhodobější sledování lidí v kanceláři ve Švédsku ukázalo v průběhu roku sezónní rozdíly v množství času stráveného na denním světle, pozitivním prožívání i spánkovém a aktivitním rytmu. Výzkumníci zároveň upozornili na jednoduchou skutečnost: velkou část dne lidé trávili uvnitř a byli tak odkázáni především na umělé osvětlení.

Pro pracovní prostředí je to důležitý poznatek. Naše pracovní nároky jsou během roku relativně stabilní. Biologické podmínky, za kterých je zvládáme, stabilní být nemusí.

Když změnu venku přeneseme do kanceláře

Nejviditelnějším rozdílem mezi létem a podzimem je světlo. A právě jeho množství během pracovního dne může být podceňovanou součástí pracovního prostředí.

Studie zaměřená na práci v kanceláři například zjistila, že lidé vystavení během dopoledne většímu množství světla účinného pro cirkadiální systém vykazovali lepší synchronizaci denního rytmu a některé příznivější parametry spánku. Souvislost byla v některých ukazatelích výraznější právě v zimním období.

Starší výzkum porovnávající pracovníky s přístupem k dennímu světlu a pracovníky v prostředí bez oken zase zaznamenal rozdíly v množství světla, délce spánku, jeho kvalitě a některých ukazatelích vitality. Je však důležité dodat, že šlo o relativně malou studii a podobné výsledky nelze jednoduše převést na tvrzení, že „okno zvyšuje produktivitu“.

Právě v této oblasti je užitečné zachovat určitou střízlivost. Novější systematické přehledy ukazují, že vztah mezi běžnou denní expozicí světlu, spánkem a náladou je složitější, než někdy naznačují populární články. Ne všechny studie docházejí ke stejným výsledkům a část důkazů je stále observační.

Na druhou stranu nejnovější rozsáhlá studie přináší poměrně praktický závěr. Vyšší intenzita světla během dne byla u zdravých dospělých spojena s menší subjektivní ospalostí, rychlejšími reakčními časy a změnami mozkové aktivity odpovídajícími vyšší aktivaci a pozornosti. Efekty byly v průměru malé, ale konzistentní natolik, že světelné podmínky má smysl považovat za jednu z proměnných pracovního prostředí.

To je možná přesnější způsob, jak o podzimu v práci přemýšlet. Nejsme na podzim automaticky méně výkonní. Mění se ale podmínky, za kterých pozornost a výkon udržujeme.

Pokud člověk přijede autem do podzemní garáže, stráví osm hodin v kanceláři a za tmy odjíždí domů, může být jeho kontakt s intenzivním venkovním světlem překvapivě malý. Přitom právě podzimní pracovní režim často znamená návrat k většímu množství porad, projektů a pravidelných povinností po letním období.

Výsledkem tak může být určitý paradox: ve chvíli, kdy od sebe pracovně opět očekáváme vysoké tempo, se současně zmenšuje část přirozených podnětů podporujících naši denní bdělost a biologickou synchronizaci.