12. 11. 2012   Mgr. Petr Hlušička

V některých případech a při velké míře vnitřní upřímnosti může jedinec na tyto otázky najít odpověď sám v sobě. Uvědomí si své vlastní nedostatky a začne o nich přemýšlet a učit se, jakým způsobem se jich vyvarovat. Ne vždy, je ale jedinec schopen takového vnitřní sebezkoumání. Chybí mu zkušenosti, znalosti a především nezaujatost. Potřebuje zrcadlo, které by mu poskytlo nezávislou zpětnou vazbu a tím mu dalo podnět a prostor k zlepšení.

Často je to právě pohled nezaujaté osoby, co člověk na vedoucí pozici potřebuje. Právě ona mu může poskytnout tuto zpětnou vazbu a otevřít mu tak prostor k dalšímu seberozvoji a využití jeho potenciálu. Potom už je potřeba „pouze“ vlastní motivace a vůle pracovat sám na sobě, chuť změnit daný stav věcí. Čas osobní změny.

A kterým směrem se rozvíjet?

Prvním krokem k osobnímu rozvoji ve vedení lidí je sebepoznání a sebeřízení. Má-li člověk dobře řídit své podřízené, tak musí především znát sám sebe a sám sebe umět řídit.

Základem je tedy nejdříve si uvědomovat a chápat své osobnostní nastavení, osobní styl vedení, rozhodovací styl a naučené způsoby řešení situací, tedy znát sám sebe v procesu řízení.

Sebeřízení je oproti tomu především o dovednostech, znalostech a zkušenostech, díky kterým lze efektivně řídit své vlastní činnosti k dosahování předsevzatých cílů. Zahrnuje stanování si cílů, rozhodovací procesy, určování priorit, plánování, sledování plnění cílů a sebehodnocení.

Co Vás napadne jako první, když se zamyslíte, jaká je souvislost mezi tím, jak vedete své podřízené a jak vedete sami sebe?