7. 6. 2021   Mgr. Petr Hlušička

Tyto okamžiky či období jsou stěžejní v tom, že nám dávají jasný signál, zda jsou naši vedoucí pracovníci od předáků, mistrů až po top manažery schopní pracovat pod tlakem, uvědomují si svoji roli, znají svoje lidi a dokáží s nimi komunikovat a systematicky pracovat.

Můžeme se setkat s tím, že někteří vedoucí pracovníci jsou sami nespokojeni nebo v nesouladu s novou situací. To je samo o sobě normální a přirozené, musíme si ale uvědomovat, že jsme součástí většího celku a nemůžeme se vždy zalíbit všem nebo být všichni úplně spokojeni.

Nicméně by v žádném případě nemělo docházet k tomu, aby vedoucí tento stav dávali otevřeně nebo v náznacích najevo svým lidem, protože se tím pomyslně přidávají „na stranu“ zaměstnanců a vytváří tak situaci „my vs oni“. To vytváří velmi nebezpečnou situaci, která destabilizuje a ohrožuje nejen celý pracovní tým, ale i firmu.

Jedná se o okamžiky, kdy vedoucí pracovník vypadává z role, protože si neuvědomuje nebo zapomíná, že jeho cílem je pracovní kolektiv nejen organizačně řídit, ale také vést, motivovat a stmelovat. Tím spíš, když nastávají náročné chvíle nejen pro zaměstnance, ale také pro firmu. V rámci nich se ukazuje, kdo je schopen si tento kontext uvědomovat.

Vedoucí je a vždy bude morálním a hodnotovým kompasem a vzorem svého pracovního kolektivu, který musí svým lidem být příkladem, že jsme všichni součástí firmy a musíme umět táhnout za jeden provaz. Nemůžeme připouštět pochybnosti, obavy nebo ukazovat nejednotnost vedení firmy.

Naší rolí v pozici vedoucího je být spojujícím prvkem a poskytovat oporu a jistotu našim podřízeným. Tím spíše v situacích, kdy nejenom oni, ale také firma může být v silné zátěži. I přes případnou vlastní neshodu či nespokojenost si musíme uvědomovat toto širší hledisko a vnímat věci z nadhledu.