8. 3. 2021 Mgr. Petr Hlušička
V současné době se zaměstnavatelé dopouštějí chyby, které může mít negativní dopad na jejich zaměstnance. Jedná se o nedostatečnou komunikaci vůči nim, která může být časovanou bombou.
Ve firmách dochází, s ohledem na vyšší počet lidí na home office, k téměř kompletnímu přesunu pracovní komunikace do telefonického a on-line rozhraní. A přestože možnosti používaných on-line platforem i schopnosti uživatelů poskočili v současné době o dvacet let dopředu, tak toto prostředí nemůže nahradit ani efektivitou ani kvalitou přímý lidský kontakt.
V rámci běžného lidského kontaktu dochází k téměř nepřetržitému toku informací ať na verbální či neverbální úrovni mezi všemi účastníky, kteří se při něm vyskytují. A to jak na formální, tak i neformální úrovni. Komunikace v on-line prostředí je postavena primárně na toku informací jedním směrem a jedním kanálem. A přestože technologie již nabízí poměrně dobré možnosti, tak interaktivita a plnohodnotná výměna informací je zúžena do prezentace či projevu jedné osoby vůči v ten okamžik pasivním příjemcům a následné postupné zpětné vazby.
Díky tomu vzniká určitá forma „efektu hrdla láhve“ (bottlenecku) v rámci chodu celého systému. Ten sice může mít dostatek kapacit, ale díky této formě komunikace může docházet nejen k jeho zbrzdění, ale také k jeho přetížení. Pracovníci totiž díky tomu tráví poměrně velké množství času na poradách a jednáních, kde mohou být pouhými pasivními příjemci neefektivního toku informací.
Zaměstnanci tím získávají dojem, že místo toho, aby se věnovali samotnému pracovnímu výkonu, tak musí stagnovat v rámci neefektivně stráveného času. Tím nedochází pouze k negativnímu pocitu ze spálených kapacit, z pasivní a nudné role pouhého posluchače, ale především k demotivaci. Ta se může dál odrážet ve sklonu k pasivitě a ztrátě inciativy.
Toto si vedoucí uvědomují a jedním z hlavních opatření, které v tomto ohledu uplatňují, je omezení veškeré komunikace a porad na nezbytné minimum. A to včetně času, který by měl patřit individuální komunikaci mezi vedoucím a podřízeným. Tedy té, která zároveň poskytuje prostor pro zpětnou vazbu, neformální komunikaci a motivaci. Vzniká tak paradox, kdy ořezávají právě větev, která jim jako jediná může pomoci alespoň částečně napravit situaci.
Faktem totiž zůstává, že vlivem dlouhodobého home office u nás vzniká deficit v rámci vztahů, neformální komunikace i uvolnění napětí, které akumulujeme již delší dobu. I v těchto oblastech může pomoci právě tento individuální rozhovor s vedoucím, který je obětí těchto škrtů. Navíc tím dále můžeme ztrácet zaměstnancovu sounáležitost s firmou i týmem.
Tímto tlačítkem nám dáte vědět, že se vám článek líbil. Nejde o sdílení na sociálních sítích.
