28. 8. 2012 PhDr. Vojtěch Bednář
Říká se, že šéf, který jde příkladem, je nejlepším nadřízeným. Ne všechno by se ale mělo přehánět a samotný příklad není vždy tím nejšťastnějším, co můžeme pro své podřízené udělat.
Stejně jako vše ostatní, i „jití příkladem“ je věc, která se musí umět, má-li vést k těm výsledkům, které od ní očekáváme. I když snaha o to jít příkladem z pohledu selského rozumu vypadá jako jednoduchá a veskrze neškodná technika vedení, ve skutečnosti je to právě naopak. Řada vedoucích je v tomto ohledu vybavena intuicí, která jím umožňuje jít příkladem správně. Mnoho dalších se ale při této jinak velmi bohulibé činnosti spálí. A to je škoda. Podívejme se na několik jednoduchých zásad, při jejichž dodržování půjdeme příkladem tak, že to bude užitečné pro motivaci našich podřízených a pochopitelně i pro nás samotné.
V čem jít příkladem
Vedoucí by vždy a za všech okolností měl jít příkladem, pokud jde o dodržování základních etických a pracovních hodnot. Jestliže po podřízených chci, aby se věnovali detailům a problémy řešili do důsledků, pak prostě musím být stejný. Jestliže trvám na dodržování pracovní doby a vyžaduji práci přesčas, pak musím dodržovat svou vlastní pracovní dobu a pracovat přesčas stejně. Vedoucí ale často pracuje v jiném rámci než jeho podřízení, např. jeho pracovní doba je jiná. Není úplně optimální, aby se jim snažil přizpůsobit a chodil do práce už v pět, i když tam má být na osm. Důležité je, aby striktně dodržoval pravidla, která platí pro něj.
Pokud jde o konkrétní věci, lze osobní příklad využít například k přesvědčení podřízených, aby udělali něco, s čím se neztotožňují nebo co pro ně představuje problém. Pak může být vedoucí tím prvním, kdo se do nepopulárního úkolu pustí, a když se mu to povede, své podřízené „strhne“ správným směrem. Tento typ příkladu bychom ale měli používat jen tehdy, kdy má své skutečné opodstatnění a pokud možno ne úplně často. Jeho příliš časté používání totiž vede k nežádoucím důsledkům v podobě možného snižování váhy vedoucího u podřízených.
Jak jít příkladem
Chceme-li využít osobního příkladu jako nástroje, jehož pomocí podřízeným ukážeme, jak se to má správně dělat, měli bychom k tomu přistoupit pouze v případě, kdy si jsme naprosto jisti, že danou věc umíme. Nejde pak o to ji jen udělat, ale udělat ji tak, aby náš příklad byl jasně viditelný (tedy někdy trochu teatrálně). Bohužel, zejména u podřízených s nižším společenským statusem platí, že případná chyba se zásadně neodpouští. Je také dobré dávat pozor na to, abychom příklad zbytečně neopakovali (a abyste to pochopili i vy, ještě jednou). Pokud v rámci dávání příkladu uděláme chybu (a víme o ní), podřízeným to zásadně řekneme, omluvíme se a vysvětlíme, jak má postup vypadat správně. V opačném případě hrozí riziko, že budou náš příklad následovat včetně všech chyb.
Osobní příklad je mocný nástroj motivace a vedení, pokud jej budeme používat efektivně a správně. Aby ovšem fungoval tak, jak od něj očekáváme, musí být dávkován ve správném množství a podáván v oprávněných případech. Pak nám bude sloužit.
Tímto tlačítkem nám dáte vědět, že se vám článek líbil. Nejde o sdílení na sociálních sítích.
