21. 10. 2013   PhDr. Vojtěch Bednář

Toto není science fiction, ale realita. A co hůře, realita, která může velmi snadno postihnout i vás. I tehdy, když si myslíte, že váš tým je proti ní dokonale obrněn. Jak se projevuje, a jak z něj ven? Na tyto otázky se vám pokusíme odpovědět.

Blbá nálada je pojem, který se v české kultuře usídlil díky dramatikovi, spisovateli a také prezidentovi Václavu Havlovi. Původně označoval něco jako stav znepokojení veřejnosti nad stavem správy jejich věcí. Stejně tak dobře jej ale můžeme použít i pro jev, který se vyskytuje ve firmách, v nejhorším případě jako celku, v tom o něco lepším a naštěstí častějším v jednotlivých týmech. Někdy se mu říká skupinová deprivace, daleko přiléhavější, a pro laika srozumitelnější je ale právě „blbá nálada“.

Tip: nevíte si s podřízenými rady? Využijte služeb odborného poradce

Tak jako většina fyzických i sociálních nemocí má i blbá nálada dvě formy; akutní a chronickou. Akutní vás může postihnout i z naprostého zdraví, tj. když se domníváte, že všechno funguje právě tak, jak má, a všichni pracují, jak se od nich očekává. Je nepříjemná, protože dokáže doslova demobilizovat celý tým během velmi krátké doby, a dost často bez zjevné příčiny.

Když to hoří

Akutní blbá nálada přichází obvykle po dílčím neúspěchu. Takovém, který by za normálních okolností neměl znamenat konec projektu, ani jeho významnější narušení. Přesto ale dochází k tomu, že lidé v projektu podlehnou náhle stavu, kdy je nic netěší, nemotivuje a nevidí možnost, jak pokračovat dál. Projekt se buď úplně zastaví, nebo práce na něm pokračuje pouze setrvačností, kdy se sice dělají rutinní úkoly, často nepříliš kreativního charakteru, ale klíčové části a pak ty, které vyžadují aktivní intelektuální úsilí, se jednoduše zastaví. I ty části, které běží dál, pak postrádají drive, tedy koordinaci a hlavně tolik potřebný tah na bránu. Standardní manažerské metody pro podporu motivace, ani snaha přesvědčit lidi k tomu, aby pracovali, přitom nezabírají, protože i když přesvědčíme jednoho, nebo i malou část, blbá nálada ostatních je ihned stáhne zpět do pasivity.

Když to leží

V protikladu ke klinické formě blbé nálady, jež přichází znenadání (a s trochou štěstí může stejně znenadání odejít) je chronická dílem zadání projektu. Její příčinu není potřeba hledat v neochotě, či nedostatečné motivovanosti lidí, ale v tom, že v projektu, na kterém pracují prostě nevidí budoucnost. Může to mít řadu příčin. Možná mají pravdu, a projekt nemá smysl (např. vodní elektrárna a poušti), jeho součástí jsou proto, že jsme jím to přikázali, či je uměle namotivovali (pozor na některé tzv. kouče a externí motivační řečníky). Možné také je, že projekt smysl má, ale my jsme jím jej nedostatečně vysvětlili (poušť bude brzy zaplavena mořem a my to víme dopředu), neposkytli jsme jím dostatečné zdroje, přiměřenou podporu, nebo něco jiného, co je k realizaci potřeba. A je také možné, že je v pořádku všechno, ale pro realizaci projektu jsme zvolili špatnou skladbu týmu (je tým tvořený „těmi nejlepšími“ vždy ten nejlepší?).

Tip: Chcete vědět víc? Můžete si objednat náš seminář

Důvodů je zkrátka mnoho, většina z nich leží na našich bedrech manažera. Chronická blbá nálada se projevuje postupným poklesem výkonnosti ve všech měřitelných kritériích (nebo zpočátku jen v těch, které bezprostředně indikují vzdálenost od cíle, ostatní mohou krátkodobě i stoupat). Někdy tým funguje, je-li k dispozici silný motivátor, např. charismatický vedoucí. Pak ale nepomáhá ani on, a projekt se dostává víceméně do stavu akutní varianty. Na rozdíl od ní jsme ale varováni s dostatečným předstihem. Všeobecná skepse způsobuje, že se práce zastaví.

Co s tím?

Blbá nálada je sžírající nemoc, jako většina ostatních se však i ona dá léčit a dokonce vyléčit. V prvé řadě bychom měli umět odlišit, o kterou z variant (případně o kombinaci s jakým poměrem složek) se jedná. Jde-li o variantu akutní, musíme za aktuálním dílčím problémem hledat sociální faktor, který vedl k rozšíření skepse. Velmi často jím bývá všeobecné očekávání úspěchu, které bylo právě tou vadou nabouráno, někdy s přesvědčením o vlastní síle

                Příklad: hokejové mužstvo hvězd je poraženo outsiderem v prvním kole šampionátu a pak se nemůže vzpamatovat

Řešení není jednoduché, ale je třeba k němu přistoupit co nejrychleji. Příčinu musíme rozpoznat a poukázat na ní. Všichni zúčastnění by se měli jasně dozvědět, co se stalo, co za tím stojí a měli by mít možnost poskytnout svou zpětnou vazbu a návrh řešení. Pokud se na něm tým dokáže shodnout, je to to nejlepší, co se může stát. Když ne (a i když ano), velmi mu prospěje dílčí změna ve vedení tak, aby byla zachována kontinuita, a současně přišla „nová krev“. Tým také může dostat jiný nový impulz, který zajistí, že začne znova pracovat. Pozor však ne podmíněné a neochotné začátky, poznáte je podle Tak my to ještě zkusíme. Ve skutečnosti jsou již od počátku odsouzeny k prohře, protože tým nemá nic zkoušet, ale dosáhnout cíle.

Pokud se chronické varianty týče, můžeme sice popohánět tým sliby, hrozbami, či v nejhorším případě externí motivací, ale dá se to přirovnat ke stavu, kdy pohybujete mrtvým zvířetem tak, že do něj strkáte klacíkem. I když se bude postupně posouvat žádaným směrem, již nikdy neobživne. To, co je potřeba je radikální změna tam, kde se nachází chyba. Tedy buď v definici cíle, v nastavení týmu, v jeho složení, zdrojích, a nebo (a často) v jeho managementu, ať už po personální stránce, nebo po stránce výkonu funkce. Je možné se verbálně, a často doslova „vrátit na začátek“, začít novou hru a spálit za sebou všechnu doposud udělanou práci. Proč spálit a proč nevyužít? Protože by mohla „infikovat“ i tu novou, narušit fungování týmu.

Novému začátku velmi pomůže, je-li spojen s radikálnější změnou v managementu týmu, a velmi často i v jeho složení. Byla-li chyba v týmu, musí přijít tato změna vždy. Nový začátek by pak měl být zcela novým projektem se vším všudy.

Přejeme vám, aby se Vašemu týmu blbá nálada vyhýbala. I když zcela zabránit jí zřejmě nikdy nikdo nedokáže, minimálně manažerské faktory ovlivnit umíme a držíme palce, aby se vám to dařilo. 

Vyšlo původně v časopise Byzmag