24. 6. 2013   PhDr. Vojtěch Bednář

Řada manažerů neumí odpočívat. I když jedou na dovolenou, jsou stále zčásti v práci. Dříve se mořili nad dokumenty a u telefonních budek. Dnes okupují chytré telefony, notebooky a tablety. Dovolená se pro ně stává pouze jiným místem výkonu práce, a když s ní ztratí spojení, následuje vražedný stres a frustrace.

To určitě znáte. Z dovolené si však můžeme přivést i jinou zlou věc, než je stres a nulový odpočinek v důsledku nemožnosti odpoutat se od práce. Syndrom z dovolené přichází tehdy, když jste naopak odpočívali relativně dobře. Do práce přicházíte čerství, spokojení, všechno se zdá, že je v pořádku. Všechno je fajn, a vy – po dovolené – se téměř těšíte na to, jak se pustíte do plnění úkolů.

Jste-li v pozici vedoucího, velmi pravděpodobně nejprve stanovíte jasné a náročné cíle a drakonická kritéria pro jejich splnění. Budete vyžadovat pracovní morálku doslova jako nikdy. Budete chtít tvrdě trestat jindy tiše tolerované nešvary. Budete vyžadovat striktní plnění úkolů a budete se dožadovat toho, aby všichni pracovali doslova jako šroubky až do roztrhání těla. Je přeci nový, čerstvý, skvělý.

Podřízení na toto chování reagují většinou podle toho, zda jsou sami odpočatí po dovolené, nebo ne. Pokud ano, a mají tedy rezervu energie, mohou se ke svému vedoucímu, většinou jen dočasně, přidat. To znamená, že budou přinejmenším po nějakou dobu hrát podle jeho pravidel. Budou vyvíjet větší snahu, do práce chodit více včas, je možné, že budou pracovat intenzivněji a přitom se budou snažit udržet kvalitu. Pokud jich bude většina, a pokud budou se svým vedoucím v dlouhodobé vzájemné pozitivní zpětné vazbě, je možné, že dovolená obou stran skutečně nastartuje nový růst. Možná.

Horší možnost

Pokud ale podřízení po dovolené nejsou, dostáváme se s nimi do velmi silné disonance. Zatímco vedoucí je odpočatý a pln energie, ti, kteří by měli plnit jeho příkazy, jsou dost pravděpodobně zničeni vedrem, přetížení, a i kdyby v průběhu prázdninových měsíců jejich zatíženost klesla, přidává se frustrace z faktu, že vedoucí odpočíval, zatímco oni byli v práci. Čerstvý šéf je tak pro ně nositelem syndromu z dovolené, tedy nepředvídatelnou a nebezpečnou osobou. Vedoucí je vyvádí z jejich pracovního rytmu, vlastně se jím vysmívá, deprivuje je. To vše je velmi nebezpečné, nepříjemné a může vést k aktivnímu odmítnutí a v nejhorším případě ke konfliktu. Vedoucí přitom většinou nevyžaduje nic „navíc“, ale pouze dodržování daných kritérií, podmínek a okolností. Dojde-li v důsledku syndromu z dovolené k otevřenému sporu, mívá tento tendenci být velice prudký a také agresivní. A to je špatně.

A co dál?

Nemoc z dovolené má jednoduché řešení. Blížíte-li se po třech týdnech u slunného moře odpočatí domů a těšíte se na „nový počátek“ v práci, uvědomte si, že je možné, že vaší podřízení to vidí úplně jinak. Svým popoháněním jim nejenom že neprospějete, ale můžete i velmi silně ublížit. Vaše dobře míněné chování mohou vnímat jako atak, vaší snahu podpořit jejich výkon pak jako nemístnou aroganci. Chovejte se tak, aby k ničemu takovému nedošlo a zkuste své ambice poněkud snížit ještě dříve, než dojde k nejhoršímu.