11. 3. 2013   PhDr. Jan Drahoňovský

Pochvala krom motivační funkce plní i důležitou funkci sociální. Naši nejbližší příbuzní primáti to z důvodu chybějící řeči řeší tím, že si např. vybírají blechy ze srsti. Lidé obvykle volí cestu slovního vyjádření. Chceme-li kolegu (podřízeného) (nebo prostě kohokoli) pochválit, je dobré držet se několika jednoduchých zásad:

Zásady správné pochvaly

• Upřímnost, autentičnost (ne falešně),
• konkrétnost (ne obecně a povšechně),
• spíše chválit chování a vkus, než vzhled nebo oblečení (jsou ovšem výjimky),
• originalita (neříkat, co už dotyčný slyšel stokrát před vámi),
• adresnost (měl by mít dojem, že to neříkáte každému na potkání),
• přiměřenost (záleží, jak moc se znáte, při letmém kontaktu opatrně),
• uměřenost (zbytečně to s chválením nepřehánět).

Lidé obvykle říkají druhým jen nudné a povšechné věci, které působí velmi lacině a vyčpěle. Pokud se nechcete zařadit do proudu, zkuste se na tato pravidla příště zaměřit a uvidíte, že výsledek bude minimálně o sto procent lepší. Ovšem, není dobré ani upadnout do druhého extrému. Pojďme se podívat, jak si můžeme snadno naběhnout.

Pasti, do kterých můžete spadnout

• Lichocení. Jedná se o účelovou vtíravou chválu. Ač lichocení skutečně funguje (s vysokou pravděpodobností se stanete dotyčnému sympatičtější), velmi snižuje vaši důvěryhodnost a oblibu u kolegů. Časem pravděpodobně získáte nálepku podlézavec, dotěra nebo hujer. A co hůř, až si budete chtít něco vyjednat, už není možné s dotyčným jednat na rovinu, je to silně podřízená pozice.
• Obscénnost (doslova mimo scénu). Používá příliš osobní až intimní způsob pochvaly v situacích sociálně nepřiměřených. V našem sociokulturním prostředí pravděpodobně nebudete čelit nařčení z harašení, ovšem následky mohou být i tak nepříjemné. (Této chyby se ovšem můžete dopustit i u osoby stejného pohlaví, pokud např. chválíte kolegovi krásu jeho ženy.) Jistě nestojíte o to být označen za otravu nebo dokonce slizouna.
• Povrchnost. Řeknete něco, co vůbec nic o dotyčném nevypovídá. Obvykle to zavání účelovostí. Je to nudné, nenápadité, k ničemu dotyčného nevyzývá. Proto vždy zkuste nalézt něco konkrétního nepovrchního, i kdyby to byla jen zanedbatelná maličkost.
• Sarkasmus (sarkastic je výraz z řečtiny a znamená doslova trhat maso z těla). Je takové sdělení, kde není v souladu slovní a mimoslovní informace (škleb místo úsměvu, založené ruce, pohled jinam atd.). Účinek může být zdrcující, zpravidla okamžitě vyvolá nepřátelskou reakci (člověk věří mimoslovnímu sdělení). 
• Nekonzistence. U jednoho totéž chování chválíme, u druhého ignorujeme (Tím vzniká sociální nespravedlnost.) Anebo jednou pochválíme, podruhé mu za to vynadáme (vede postupně k pasivitě).
• Chladnost, strohost. Nechválíme vůbec. Je to sice menší prohřešek než pochválit špatně, ale pouze kritikou lidi nenamotivujeme, spíše se nám budou vyhýbat. Největšího účinku dosáhneme, když budeme účelně střídat chválu a kritiku jako teplou a studenou vodu, přičemž teplá bude převažovat.

Tip: přečtěte si také Pochvala - nejlepší motivace

Pár zběžných poznámek k chválení nadřízených

Mohlo by se zdát, že je vhodné chválit i vaše nadřízené. Před tím je však třeba důrazně varovat. Pokud přece, měli byste pochválit naprosto konkrétní chování vůči vám, např: „Pane Najmane, oceňuji, jak jste se mě na velké poradě zastal před vedoucím logistiky.“ Naopak jeho auto, manželku nebo oblek od Blažka mu chválit opravdu nemusíte, takových dobrovolníků, kteří se toho ujmou, se najde v každém podniku jistě dost. Vaším projevem vůči šéfovi budiž otevřená přímá komunikace, poctivost a svědomitost, a především dobře odvedená práce.

Pochvala není totéž, jako byste druhému dávali nějaký dar, za který jste utratili peníze. Je však dobré si promyslet, co řeknete. Pokud vám to opravdu nejde z úst, nenuťte se do toho. Pochvalou můžete ovlivnit chování lidí pod vámi nebo na stejné úrovni vždycky účinněji než kritikou. Přestože tato metoda má své meze, je zřejmě nejlepším motivačním hybatelem. Osobnost druhého však s ní nezměníte.

A někdy příště si povíme o zásadách správného kritizování.