19. 12. 2016   PhDr. Vojtěch Bednář

Období konce roku máme spojeno s rodinou, přáteli, vánoci a ježíškem, oslavami. Na mnoha místech si můžete přečíst, jak je v tomto období zdravé „nepracovat“, nemyslet na práci a tím více na podřízené. Na druhou stranu pro mnoho lidí je toto problém, a snaha oprostit se od práce a povinností ve výsledku vede k většímu stresu právě tam, kde bychom si měli odpočinout. Nechci zde psát o tom, jak je užitečné utéct od povinností pod vánoční stromeček, ale připomenout, jak jej vlastně můžeme využít k dobru sebe i práce.

Vánoce jsou ideální dobou pro bilancování. Většina z nás je přirozeně nastavená na dvě cyklická období, a kalendářní rok, který se chýlí ke konci je jedním z nich (druhým pak školní rok). Snížení frekvence práce, omezení ekonomických aktivit a všeobecný exodus do domovů, které jsou s vánoci spojeny představují perfektní důvod proč se ne snažit cokoli organizovat a myslet na budoucnost, ale spíše se věnovat tomu, co jsme za poslední rok udělali, a jak jsme to dělali.

Pokud můžete, nemyslete na své chyby a selhání, ale snažte se rekapitulovat, co se vám podařilo, a co bylo dobře. Není špatný nápad své úspěchy a úspěšně dosažené cíle sepsat. Máte na to čas, vánoce společně s obdobím „mezi svátky“ a silvestrem trvají více než týden. Hledáte-li v novém roce změnu, například pracovních návyků, nesnažte se pak o „revoluci“, ale spíš o vylepšení, pozitivní posun toho, co děláte, který bude dílčí, a který bude čerpat z toho, co už je. Daleko pravděpodobněji se vám jí takto podaří udržet, a nestane se jedním z mnoha dalších „od zítřka nepiji“.

Není od věci věnovat čas tomu, že si to, jak byste rádi fungovali v dalším období zkusíte představit. Někdo má lepší schopnost vizualizace, někdo menší, ale v nějaké podobě jí máme všichni, a tak můžete zkusit vidět sami sebe takové, jací byste rádi byli ne za rok, ale dejme tomu v polovině příštího roku, a to v nejlepším světle a s nejlepšími možnými výsledky. Tím nemyslím, že bychom se měli ponořit do říše fantazie (když to pro zuřící svátky ani nejde), ale pouze zkusit v hlavě vizualizovat svá přání a očekávání od nastávajícího období.

Pokud by vánoce měly být svátkem něčeho konkrétního, pak bez ohledu na to, zda jsme nábožensky věřící, dobra. Dokážeme-li myslet na to, aby se našim kolegům, spolupracovníkům (ano, i těm neoblíbeným), a lidem okolo nás děly dobré věci, budou se dít také nám. Je-li to možné, udělejme pro naše kolegy a zaměstnance něco navíc; nemám zde namysli povinné rozdávání vánočních dárků a přání v rámci práce, ale skutečně něco navíc. Pomůžeme tím i sobě.

Člověk je vybaven velmi efektivní schopností autostimulace. Tuto dovednost někteří lidé zaměňují s vyššími vlivy, nebo dokonce se „zázraky“, protože jím tak navenek může připadat. Přitom ve skutečnosti nejde o nic jiného, než o dovednost naší psychiky. Přitom postačí málo, třeba jen to, abychom pozitivně mysleli na svou práci, na firmu, na podřízené a na účel, kterému sloužíme, a pokud to, ne příliš intenzivně, ale trvale, vydržíme po dobu svátků, výsledky se projeví i v žité realitě.

Snaha za každou cenu „utéct“ z reality přitom mívá opačný efekt.

Přejeme vám šťastné a veselé vánoce. Pokud možno ne pracovní, a pokud už, pak jen a pouze v dobrém.

Za Firemního sociologa, Vojtěch Bednář