30. 11. 2015   PhDr. Vojtěch Bednář

Práce odborného poradce je velice náročná, jak na nás, tak na klienta. Abychom mohli být prospěšnými, musíme vědět, že sloužíme účelu, pro který jsme byli sjednáni, a také to, že klient naši práci vnímá jako užitečnou (záměrně sem nepíši pozitivní, protože prospěch bohužel nemůže být vždy pouze pozitivní). Jak to ale zjistit?

Ve své praxi používáme metodu kombinovaných měření. V rámci poradenských dnů neustále kontrolujeme, zda cílové osoby, tj. manažeři se kterými pracujeme, vnímají informace a vstupy, které od nás dostávají jako užitečné, a průběžně se snažíme přizpůsobovat jejich potřebám. U odborných školení, která připravujeme pro firmy se pak vždy v průběhu (v pro účastníky přirozených, ale rozhodně ne náhodných okamžicích), ptáme, zda nám rozumí, a zda jsme pro ně přijatelní. Tím se dozvídáme něco o užitečnosti semináře, aniž bychom lidi, kteří na něj přišli, nutili ho přímo hodnotit.

Po skončení vzdělávacích seminářů a poradenských dnů necháváme účastníky vyplňovat anonymní zpětné vazby. Pokud jste byli na firemním školení, patrně znáte různá „hodnocení jako ve škole“. Ty my nepoužíváme, protože o skutečném obsahu a užitku toho mnoho neřeknou, a hlavně vedou k hodnocení v závislosti na třetích faktorech (třeba slabý seminář máme tendenci hodnotit pozitivně se solidarity k jeho lektorovi).

Proto místo „školního“ hodnocení používáme kvalitativní dotazníky, jeden takový vidíte zde (tento systém byl vyvinut Firemním sociologem a je k dispozici k volnému a bezplatnému použití, pokud bude vždy uveden zdroj a webová adresa).

Účastníci dostávají formuláře rozdělené do čtyř dimenzí, a do každé z nich doplňují své dojmy. Systém „rovného prostoru“ nutí lidi vyplňovat skutečně všechny části dokumentu. Jejich postřehy pak seskupujeme podle podobnosti a vyhodnocujeme. Výstupem je informace pro našeho klienta, i pro nás a to ve dvou směrech: jak byl poradenský den či seminář užitečný, a kde se můžeme zlepšit.

I když běžná praxe i zvyklosti jsou poněkud odlišné, jsme přesvědčeni, že zpětná vazba je v rámci poradenství ne věc, která by se měla dělat na konci podpůrných akcí, ale v jejich průběhu, a neměla by sloužit k pouhému formálnímu vyhodnocení přínosu (jako se tomu dělo za časů dotačního šílenství), ale skutečné optimalizaci a vylepšení, a to ne do budoucna, ale i v rámci konkrétního poradenského dne či firemního semináře. Byli bychom rádi, kdyby se tento pohled stal standardem v oboru podpůrných manažerských profesí, a to nejenom na papíře, ale doopravdy.