15. 12. 2014   PhDr. Vojtěch Bednář

Snažíte se dosáhnout štěstí? Pokud ano, možná jste si již řekli, že budete šťastní až… až uspějete v kariéře, až se vám podaří prorazit na trh, až děti vyrostou, až získáte skvělého partnera. A pak jste možná byli zklamaní. Ne proto, že by se příjemný pocit neodstavil, ale proto, že stejně rychle, jako se dostavil, zase odešel. A tak se člověk pídí za štěstím. Jak je to možné? Snadno, je to přirozené.

Existují dvě definice štěstí. První z nich v něm vidí pozitivní událost danou náhodně, nebo s velkým podílem náhody mít štěstí. Je to jev, který je z podstaty prchlivý. Druhý pohled, být šťastný odkazuje k vnitřnímu stavu člověka, bez přímé návaznosti na vnější stavy. Tomu nejspíše intuitivně rozumíme, ale právě zde je zakopán pes.

Ve skutečnosti se totiž velice často stává, že usilujeme-li o štěstí, což není nic jiného, než že toužíme po pocitu vnitřní blaženosti, máme tendence si jej atributivně spojovat s vnějšími výsledky. Být šťastný pro nás znamená mít Ferrari, vilu, bazén, zastávat vysokou pracovní pozici, a také být ostatními ceněn a respektován.

Ve skutečnosti se nám dosáhnout takto definovaného štěstí téměř nikdy nepovede. Z podstaty proto, že tím zaměňujeme příčinu a následek. Štěstí je vnitřní stav, jeho navození atributem, třeba tím, že dosáhnu funkce, je krátkodobé a neúčinné. Dokonce ani většina vlastníků vytouženého Ferrari není šťastná, byť se to těm, kteří je nevlastní, může zdát zvláštní. Důvodem je to, že onen vnitřní stav si nelze koupit žádným vnějším majetkem.

Co tedy můžeme udělat, abychom byli šťastni?

Návodů je mnoho, nabízí je náboženské, filozofické ezoterické, psychologické a další školy, osobně podezírám, že mnoho z nich je pouze jinou formou pídění se. Žádná jednoduchá cesta ke štěstí neexistuje. Přesto je pár věcí, které můžeme udělat proto, abychom mu rozuměli.

V prvé řadě bychom si měli uvědomit, že naše štěstí je jen a pouze v naší hlavě. Nepřinese ho nejen vlastnictví automobilu z Maranella, ale ani zasvěcení do šestého vnitřního kruhu tajuplných Óm, byť obojí se tak tváří. Možná to zní paradoxně, ale dobrým krokem k tomu, abychom se cítili šťastnými bez ohledu na vnější podmínky, je, pokud se vnitřně rozhodneme, že budeme šťastní. A když tomuto rozhodnutí budeme vnitřně věřit. Pak pro nás bude skutečné, a ani o něm nemusíme přesvědčovat ostatní.

„Amen, pravím vám: Budete-li mít víru jako hořčičné zrnko, můžete říci této hoře: ´Přesuň se odtud tam!´, a přesune se; a nic vám nebude nemožné.“ (Mat. 17,20)¨

Takové štěstí je vnitřním stavem, ale za určitých okolností je viditelné i navenek. A protože lidé na sebe sociálně reagují, naše vnitřní víra se projevuje směrem k našemu okolí. Důsledkem pak je, že nám lidé více vycházejí vstříc, že jednají způsobem, který je pro nás příznivější, zkrátka a dobře na konci stojí ona prestižní pozice a ono Ferrari.

Přejeme Vám, abyste byli šťastnými.