28. 7. 2014   PhDr. Vojtěch Bednář

Uvažujete o tom, že byste začali hledat talenty pro svou firmu na školách? Láká vás potenciál studentů, budoucích absolventů? Zde je několik tipů pro efektivní práci se studenty, protože studenti jsou v naprosté většině skutečnou prací doposud nepolíbení, a navíc, zvláště v případě těch vysokoškolských, hovoří jiným jazykem než vy. Podívejme se na ně.

Homo studentus

Obecná média pravidelně zveřejňují litanie o tom, jak studenti nemají práci, protože nemají praxi, a jak nemají praxi, protože nemohou najít práci. Také křičí, že zvláště absolventi vysokých škol očekávají závratné gáže, protože přeci tak dlouho poctivě studovali. Nevěřte tomu. Nedostatek praxe nemusí vadit, pokud si chceme člověka vychovávat, a nepolíbenost realitou znamená i to, že dotyčný (zatím) nemá negativní návyky.  Představy o horentních odměnách a za nulovou praxi jsou pak většinou opravdu jen obrazy z říše snů. Jakmile je dotyčný konfrontován s realitou, sám je upraví na přijatelnou hladinu, případně je ještě rád, když mu s tím pomůžeme. To důležité totiž není, aby dostal peníze, ale aby dostal šanci.

Hledat

Proniknout na školu, kde se studenti nacházejí je klíč k úspěchu. U prakticky orientovaných středních škol to ještě jde. Univerzity technického zaměření a soukromé vysoké školy se pak většinou o spolupráci se soukromým sektorem snaží samy navazovat a – co je důležité – mají pro tyto styky vyhrazené konkrétní pracovníky. U méně technicky, více humanitně nebo dokonce ryze humanitně orientovaných škol je to problém. Stejně tak u veřejných vysokých škol vědeckého zaměření. Jejich problém je, že velmi často nejen hovoří, ale i myslí v jiném jazyce než my. Jejich studenti jsou velmi schopní, inteligentní, ale o praktické práci nemají vůbec žádnou představu. Mimo jiné i proto, že je k ní nikdo nenutí. A tak, pokud potřebujeme člověka z jejich oboru, nesmíme doufat, že nám ho škola naservíruje z vlastní iniciativy, a musíme jít za ním. 

Třídit

Většina firem nepotřebuje pouze lidi talentované, ale také aktivní, a zde bývá problém. Ne každý talentovaný student je totiž aktivní, a ne každý aktivní je talentovaný. Pokud na školách hledáme například tím, že do nich vstupujeme se svými nabídkami práce, spolupráce, brigády, nebo přednáškami pro studenty (což je relativně snadná a elegantní cesta, jak se k nim dostat, pokud máme přesnou definici oboru, který nás zajímá), pak musíme umět také protřídit získaná lidi. Ti, kteří nás budou oslovovat, jsou většinou těmi aktivnějšími. Vybrat talentované by měli umět učitelé. Ne vždy jsou ale ochotni spolupracovat. Naopak u těch, kteří k nám přijdou samotná aktivita, nezaručuje, že přinesou potřebné schopnosti, a proto se na ní nelze spoléhat. Pokud ovšem máme na výběr mezi pasivními a aktivními, je lepší zvolit aktivní. Především proto, že jsou schopni lépe a rychleji rozpoznat naše potřeby, a zařídit se podle nich.

Komunikovat

Základem úspěšné spolupráce se školami vždy byla, je a bude naše aktivita. Buďme aktivní, vyplatí se nám to. Při hledání potenciálních kandidátů se nesoustřeďme jen na studenty, ale také na jejich učitele, a snažme se je dostat na svou stranu. Uvědomme si, že školy, zejména ty vysoké a hlavně ty netechnické hovoří svým vlastním jazykem, a je potřeba jím porozumět. Pokud to neumíme sami, hledejme partnera, který nám s tím pomůže.

Studenti mají celou řadu předností, ale potřebují vzdělávat a hlavně potřebují vychovávat. Při správné volbě se nám mohou velmi osvědčit a mohou být pro nás platnými, pozitivními zaměstnanci. Nesmíme od nich ovšem očekávat to, co od klasických zaměstnanců, protože svět, ve kterém my už žijeme, zatím stále ještě poznávají.