29. 10. 2013   Mgr. Petr Hlušička

Termín workoholik se často zaměňuje s „chutí do práce“, ale bohužel opak je pravdou. Lidé trpící touto závislostí se orientují na práci a výkon při výrazném omezení ostatních aktivit. Ať se jedná o soukromý život v podobě rodiny, koníčků či jiných zájmů. Postupně u nich dochází ke společenské izolaci, stavům fyzického i psychického vyčerpání. Ztrácí se schopnost komunikace s vnějším světem, dochází ke krizi hodnot. Dotyční mohou své pracovní aktivity vnímat negativně a i jejich výkonnost bývá horší než u ostatních. Tato „závislost“ se často propojuje například se závislostmi na návykových látkách (nikotin, alkohol, farmaka).

Problematika tohoto typu není ovšem dílem naší „moderní“ společnosti. Vyskytovala se pochopitelně v průběhu našich dějin, což dokládá i Plutarchův výrok: „Práce je člověku, jako vláha rostlině. Živí ho, ale může ho i zatopit.“ Skutečností však zůstává, že výskyt workoholismu se zvyšuje s tendencí společnosti soustředit se na výkon. Často však zapomínáme sami na sebe a duševní relaxaci.

Jak zjistíte, že Vám práce příliš zasahuje do běžného fungování a negativně ovlivňuje Váš život? Můžete vyzkoušet některé z mnoha dotazníků, které dokáží zachytit první varovné signály.

Zkuste si například zodpovědět těchto několik otázek:

1. Míváte neodkladný pocit, že musíte začít pracovat? Cítíte se nesoustředění či neklidní v případě, že nepracujete?
2. Cítíte psychickou nepohodu nebo se špatně ovládáte, když nemůžete pracovat nebo Vás někdo ruší od práce?
3. Zanedbáváte ostatní činnosti z důvodu pracovních aktivit? Ovlivňuje způsob Vaší práce negativně soukromý život?
4. Máte nutkání zvyšovat množství času stráveného prací? Nedokážete dodržet předem stanovený rozsah Vaší práce?
5. Pokračujete v pracovní činnosti i přesto, že víte, že to škodí Vašemu zdraví nebo Vašim hodnotám?
6. Neúspěšně jste zkoušeli omezit nadměrnou pracovní aktivitu ve prospěch svého osobního života?

V případě nadpolovičního množství kladných odpovědí by bylo dobré se zamyslet nad Vaší aktuální situací.

Co pro sebe můžete udělat v okamžiku, kdy zjistíte, že touto závislostí trpíte nebo se jí blížíte?

Prvním krokem je samozřejmě umět si přiznat, že Vám tato nemoc vstupuje do života. Uvědomění si této skutečnosti a motivace daný stav změnit je základním principem, bez kterého nelze žádnou „závislost“ překonat.

Tip: Kupte si naši knihu o vedení a vztazích ve firmě

V tomto případě může být přiznání složitější a to ze dvou důvodů. Od práce nemůžeme abstinovat, a tak nám vždy bude chybět určitý nadhled, a zároveň tento jev bývá obecně okolím přijímán jako pozitivní, alespoň na první pohled. Uvědomění, že se jedná o závislost, tedy přichází bohužel až s prvním kolapsem a celkovým vyčerpáním.
Pro zvládnutí této závislosti je nutné naučit se zacházet efektivně s časem a dokázat dodržovat určitý režim. Pro jeho snazší zavedení si můžete Váš běžný pracovní den rozdělit na třetiny. Jedna třetina je věnována práci, druhá zase čistě pro Vás samotné, tedy například zálibám či rodině. Zbývající třetina času pak poskytuje čas na odpočinek, spánek či relaxaci obecně.

Ovšem jako u jiných závislostí se jedná o „běh na dlouhou trať“. Musíte počítat s tím, že se Vám nebude vždy všechno dařit. Přesto je důležité držet se svého předsevzetí a naučit se věnovat sám sobě a svým blízkým.

TIP:
Zkuste si někdy v práci vyhradit pár okamžiků sami pro sebe. Zavřete oči a pokuste se si uvědomit, kde se nacházíte a jak se cítíte. Když se poté vrátíte do pracovního procesu, tak možná budete vnímat určitou změnu.