12. 3. 2024 PhDr. Vojtěch Bednář
Když regionální pobočka nadnárodní společnosti hledala před několika roky člověka do svého managementu, odmítla jednoho z uchazečů. Ten se však nyní vrátil.
Pan A splňoval formální podmínky a byl pro funkci na kterou se hledal člověk kvalifikován ale byl odmítnut, protože firma se rozhodla „dát přednost jinému uchazeči“. Vedení pobočky se domnívalo, že se nehodí především z důvodu toho, jak se projevoval a bylo přesvědčeno, že příliš sebevědomé vystupování pana A by mohlo narušit roky budovanou kulturu důvěry a spíše neformálního přístupu.
O několik měsíců později odešel jeden z vedoucích na nižší úrovni a mezi kandidáty se opět objevil pan A. Tentokrát byl odmítnut proto, že firma upřednostňovala interní kandidáty, samozřejmě důvody, které jsem již zmínil také hrály důležitou roli. Pan A se přihlásil i do třetice, na podobnou pozici, ale tentokrát bylo celé řízení zrušeno z interních důvodů. Nad rámec oficiální komunikace se snažil udržovat kontakt přinejmenším s personálním oddělením pobočky. To mu však nemělo co nabídnout a vlastně ani nabízet nechtělo, a tak na jeho korespondenci víceméně nereagovalo…
Společnost v současnosti prochází transformačním procesem. V jeho rámci byla v pobočce zřízena nová manažerská pozice s poměrně rozsáhlými pravomocemi a velkou samostatností. Na tuto pozici – z rozhodnutí vyššího vedení, k údivu a šoku zdejších zaměstnanců a bez konzultace s nimi – nastupuje kdo jiný, než pan A. Ten z nově zřízeného firemního e-mailu již rozeslal všem zaměstnancům pobočky zprávu v tom smyslu, že připravuje „koncepční změny“.
Jak by se měl zachovat stávající management? Napište anonymně do našeho fóra
Tímto tlačítkem nám dáte vědět, že se vám článek líbil. Nejde o sdílení na sociálních sítích.
