5. 3. 2024   PhDr. Vojtěch Bednář

Ve firmě je zvyklostí, že každý vedoucí dostane začátkem roku finanční fond, který může „motivačně“ rozdělit mezi své zaměstnance, víceméně dle vlastního uvážení. Fond se vyplácí postupně v průběhu první poloviny roku.

Pan A je vedoucím oddělení od září, do funkce přišel z jiné části firmy. Za první čtyři měsíce působení se nestačil nijak zásadně projevit, což není naškodu, protože jeho hlavním úkolem bylo „zachovat stávající stav“. Stejně jako ostatní vedoucí i on dostal k počátku nového roku rozpočet a ten rozdělil. Poté, co byla vyplacena první část „motivačních“ peněz ale přišlo několik stížností vyššímu vedení organizace. Předmětem těchto (anonymních) stížností byla zjevná nespravedlnost v rozdělení prémií. Zaměstnanci, kteří dělají mnoho práce a jsou aktivní dostali naprosté minimum, kolegové, kteří se lidově na výkonu pouze „vezou“ byli naopak odměněni výrazně nadstandardně.

Jednotliví zaměstnanci výši odměn svých kolegů oficiálně neznají; fakticky nepochybujeme o tom, že samozřejmě ano. Nadřízené vedení by se podobnou stížností snad ani nezabývalo, ale jejich počet byl překvapivě vysoký a stejně tak i razance, a tak se rozhodlo zareagovat. Nezávislým prověřením se ukázalo, že stížnosti mají přinejmenším částečně pravdu – zaměstnanci s nižším osobním výkonem v uplynulém období dostali nápadně více. Když byla tato otázka konfrontována s vedoucím, přiznal, že rozděloval podle osobního dojmu.

V současné době je vyplacena asi pětina celkového objemu přiznaných prémií. Není zvykem jednou rozhodnuté odměňování znovu otevírat, ale není to ani nemožné. V týmu je velmi silný pocit nespravedlnosti. Vedení neuvažuje o výměně vedoucího a toho situace nyní velmi mrzí.

Jaký postup navrhujete?

Prosím pište do našeho diskusního fora (zcela anonymně a bez registrace)