16. 5. 2016 PhDr. Vojtěch Bednář
Řada firem bojuje s pasivitou svých lidí. S jejich neochotou pracovat, samostatně řešit problémy, angažovat se. Co když nás ale trápí opačný problém, tj. člověk, který to myslí dobře, ale je aktivní až příliš?
Když Lukáš přišel do menší firmy kancelářského typu, říkali mu, že jeho úkolem bude „nejen pomáhat, ale také to tady tak trochu inspirovat“. Mladý, vzdělaný a velice aktivní člověk brzy přišel na to, že má prostor, a tak i když to nebylo v jeho náplni práce, začal navrhovat celou řadu změn a vylepšení ve fungování firmy.
Vedení Lukášovi naslouchalo, a některé z jeho návrhů byly uvedeny do praxe. Firma provedla administrativní změny, které usnadnily její práci. Změnil se způsob přidělování úkolů, a dílčím způsobem také některé obchodní procesy. Na vše, co Lukáš navrhoval, bylo použitelné v praxi, ale fakt byl ten, že jeho působení bylo pozitivní.
Lukáš byl oceněn, ohodnocen, pochválen a nakonec také povýšen, a jeho aktivní úsilí nepolevovalo. Bohužel pak nastala pro firmu ne právě pozitivní situace, a vedení a nakonec celá firma se musela soustředit na její řešení. Lukáš jako by to nevnímal; neustále přicházel s novými nápady, jak by bylo možné pracovat lépe, jak by se dala zdokonalit stávající práce, jak se optimalizovat, a to bez ohledu na stav věcí ve firmě a na její vývoj.
Nadřízení Lukáše upozorňovali na to, že se doba změnila, a že spíše, než na růst a na vývoj ne nutné se soustředit na zachování stávajícího, ale on měl tendenci si to brát osobně, a nejprve ve skrytu a pak i veřejně spílal na to, že jeho aktivita a talent nejsou využívány. Vedení se jej snažilo přesvědčit, aby se věnoval spíše úkolům, které měl svěřeny, avšak odpovědí mu byl jen další příliv návrhů a inovací. Nakonec Lukáš firmu opustil. A to se slovy „asi jsem to tady inspiroval příliš“.
I když bych bychom mohli Lukášovi vyčítat jeho přílišnou aktivitu, vina za ní leží na něm stejně, jako na vedení firmy. Vedení mělo hned na začátku Lukášovi jasně vymezit jeho úkoly, roli a i když samozřejmě návrhy a zlepšení vítalo, mělo také přesně říct, za jakých okolností a jakým způsobem, a v neposlední řadě dát najevo, že snaha po zdokonalování je až druhým krokem poté, co jsou splněny primární povinnosti. Takto se stal Lukáš člověkem, který se soustředil na pozitivní věci, ale přitom zanedbával své povinnosti, a v důsledku toho také skončil. Jak byste podobný problém řešili vy?
Tímto tlačítkem nám dáte vědět, že se vám článek líbil. Nejde o sdílení na sociálních sítích.
