24. 10. 2022   PhDr. Vojtěch Bednář

Firma z dnešní případové studie je průmyslový výrobce se sídlem v Čechách. Posledních pět let před pandemií strávili prakticky neustálým růstem, díky kterému se postupně stali ze společnosti o necelých dvou stech zaměstnancích podnikem s  tisícovkou lidí, třemi na sobě nezávislými provozy, a hlavně s perspektivou otevření čtvrtého, který by jejich kapacitu i možnosti prakticky zdvojnásobil.

S počátkem roku 2022 a postupným ochabováním pandemie jako „životního“ problému a komplikace se vedení firmy rozhodlo obnovit své růstové projekty. Zrychlila se stavba nového pracoviště, nákup technologií pro ně a také nábor personálu, především specialistů a dále kvalifikovaných operátorů. Pracoviště mělo být otevřeno koncem letošního roku.

Bohužel přišla krize. Firma je velmi energeticky náročná, potřebuje ke svému provozu velké množství zemního plynu a elektrického proudu. V důsledku toho nyní čelí existenčním problémům a otázkou není, kdy uvést do chodu nový provoz, ale jak v něm udržet ty stávající. Již nyní je jisté, že start nové části do konce roku 2022 nebude, téměř dokončená stavba je zakonzervována i s technologií a čeká se na „lepší časy“. Firma orientačně předpokládá, že tyto by mohly přijít v polovině roku 2023, nicméně její vedení tomuto orientačnímu předpokladu příliš nevěří.

Nábor nových zaměstnanců se zcela zastavil. S ohledem na okolnosti je firma nyní v „nadpočtu“ asi o 70 lidí a řeší otázku, co dál. Propouštět nové zaměstnance nechce, protože pokud se připravované pracoviště podaří uvést do provozu v brzké době, bude velmi obtížné je znovu získat. Lidé také nejsou největší rozpočtovou položkou; tou se jednoznačně staly energie; nicméně jsou jedinou položkou, se kterou lze v současné době pracovat.

Aktuální situace je ta, že  firma spoléhá na přirozenou fluktuaci. S koncem roku odejde několik zaměstnanců do důchodu, další nově získaná pak představují střídání a záskok za nevybrané dovolené (kterých je poměrně hodně). Část zůstává doma, ale to není udržitelný stav a část má alternativní pracovní náplň, jejíž kapacita se ale zmenšuje.

I když je situace tzv. dynamická, řešení je v nedohlednu a na pomoc z veřejné sféry a od státu se vedení rozhodlo nespoléhat, padlo také rozhodnutí do konce roku 2022 určit další personální strategii. Na ní se pracuje, nicméně neznámých je příliš mnoho a nejenom nově nabraní, ale i „staří“ zaměstnanci začínají být nervózní.