31. 8. 2012   PhDr. Vojtěch Bednář

V jedné firmě měli dílnu a tu vedl postarší, velice zkušený mistr. Své práci rozuměl, podřízení jej respektovali, vždy se k němu mohli obrátit o radu, byl to sice svérázný, ale spolehlivý zaměstnanec.

Jednoho dne musel tento mistr z firmy odejít. Nemělo to nic do činění s jeho prací, ani schopnostmi, naléhavé rodinné události jej nutily k tomu, aby se přestěhoval tak daleko, že nebyl schopen do práce dojíždět. Jeho nadřízení ani podřízení o něm dlouho neslyšeli, na jeho existenci se pozapomnělo.

Pak firma zvítězila ve výběrovém řízení na dodavatele významného projektu pro velkou, zahraniční korporaci. Na realizaci projektu, která probíhala z velké části u zákazníka, se setkávali lidé z různých společností i odvětví,  někdy se znali, někdy ne. Jaké bylo překvapení, když se zde objevil nyní již bývalý mistr, toho času v pozici vedoucího zaměstnance u konkurenční firmy. Jeho bývalí podřízení se s ním nadšeně přivítali a dali se do své práce.

V průběhu realizace projektu se objevily nečekané problémy. Zaměstnanci vzdálení od centrály je nedokázali sami vyřešit, centrála firmy jím nedokázala zavčas najít řešení. A tak šli za svým bývalým mistrem – ke konkurenci. Dotyčný jím poradil, vše vysvětlil, problém byl zažehnán.

Zakázka byla dlouhodobá, a podobné situace se začaly opakovat. Zaměstnanci, kteří měli pracovat na své části úkolu, obcházeli nadřízeného, a chodili za svým bývalým mistrem. Toho si všimlo jak vedení firmy, tak zřejmě i konkurence. Časem se zdálo, že se v jejich práci objevují chyby, které byly – povězme – příliš sofistikované na to, aby na ně přišli sami. Vedení jím kontakt se svým bývalým nadřízeným striktně zakázalo, ale tento zákaz nebyl respektován; setkávali se prostě po práci u piva.

Jak byste řešili tuto situaci? Co byste udělali, aby bývalý, dnes konkurenční zaměstnanec nezasahoval do života vaší firmy?