3. 11. 2024  

odpovídá: PhDr. Vojtěch Bednář

Připadá vám situace z podnadpisu článku povědomá? Nejste sami. „Nespolupracující odborníci“ jsou ve firmách docela častým jevem. Typicky se vyskytují tam, kde máme několik vysoce specializovaných a specifických pozic, které ale fungují samostatně a netvoří organizovaný celek. Tyto pozice často zastávají lidé, kteří jsou zde dlouhé roky, nebo desetiletí. Experti s vysokou kvalifikací, znalostmi a zkušenostmi, ale současně nezvyklí spolupracovat s okolím více, než je nezbytné pro výkon jejich práce.

Působení takového člověka ve firmě je po většinu času neškodné a vlastně „neviditelné“. Dělá si svou práci, výstupy jeho práce odpovídají tomu, co se od něj očekává. Komunikaci s okolím se obvykle snaží minimalizovat. Pokud něco potřebuje, hlásí se o to jasně, hlasitě a asertivně, konflikty ale nenastávají, protože vždy dostane, co chtěl. Je spokojen, jeho nadřízení také. Navzájem se obvykle respektují, ale současně je-li to možné, vyhýbají.

Potíže přichází v okamžiku, kdy potřebujeme naplánovat a realizovat jakoukoli organizační změnu. Ať už se jedná o zásah do zaběhnutého systému práce, změnu specifikace, zavádění inovace nebo cokoli s personálním dopadem, náš odborník je najednou ryba na souši. Jednou z nožných reakcí, a dle našich zkušeností docela častou je, že zvolí cestu „nespolupráce“. Obvykle to znamená, že bude dál vykonávat své standardní a rutinní činnosti, ale současně se odmítne zapojit do čehokoli, co představuje právě onu změnu. A nejen to. Dokonce není ochoten se o ní ani bavit, pokud ano, je diskuse s ním neproduktivní, nevede k cíli, velmi často znamená opakování a omílání důvodů, proč to či ono nejde.  Úplnou pohromou pak je, pokud po dotyčném chceme aby spolupracoval na kvalifikaci a přípravě dalších lidí, zejména takových, kteří by se mohli ukázat být jeho nástupci, nebo jakýmkoli způsobem ohrozit jeho postavení. Expert se tak stává „nepostradatelnou mrtvou váhou“, tedy člověkem, kterého potřebujeme, kterého si nemůžeme dovolit ztratit, ale současně, který je v nejlepším případě přítěží a v nejhorším aktivní překážkou realizace jakýchkoli změn.

Co s takovým člověkem?

I když je komunikace s ním v praxi velmi složitá, nikdy se ji nesmíme vzdát. Vyzkoušenou praxí je, když v rámci vedení firmy najdeme člověka na seniorštější pozici, kterého pověříme udržováním kontaktu s tímto typem zaměstnanců. Dotyčný by se jim měl věnovat a to pokud možno pravidelně. Záminkou pro udržování kontaktu je právě ta skutečnost, že se jedná o „experty“, tedy lidi s významnou přidanou hodnotou pro firmu. Pravidelná komunikace se vede v tom smyslu, že se odborníkovi snažíme ukázat, že nám záleží na jeho pracovních podmínkách situaci, na případných problémech, kterým čelí. Současně se jej také snažíme kariérně vést, není-li možné k povýšení, pak k plnění úkolů s různou náročností a různým objemem zapojení. Zkrátka a dobře tohoto člověka nenecháváme na pospas rutině, ale snažíme se o to, aby jeho práce byla dynamická a přizpůsobovala se změnám prostředí i zbytku firmy a současně se mu snažíme být nablízku.

Nastane-li potřeba akceptovat změnu, snažíme se „experty“ zapojit už do její koncepční přípravy a není-li to možné pak nejpozději do rozhodování o výkonu na úrovni jejich pozic. Tím nejenom eliminujeme riziko odmítání, ale současně získáme užitečný náhled do problematiky. Přitom funguje, když změnu i postup její realizace představujeme jako daný a praktický fakt a klademe technické otázky: jak to udělat, abychom vše zvládli co nejlépe.

S expertem pokud možno nevyjednáváme – byli bychom ve slabé pozici. Aktivní spolupráci odměňujeme a oceňujeme, v případě, že se postaví proti nám dáme najevo, že v takovém případě můžeme hledat jiné experty. Současně s ním ale hovoříme jako s partnerem, ne z povýšené, nebo dokonce arogantní pozice.  Zkušenost je taková, že i jinak velmi negativně působící člověk s námi nakonec bude spolupracovat.

Pokud řešíte podobnou situaci a nevíte si rady, obraťte se na nás. Rádi vám pomůžeme.