5. 11. 2012   PhDr. Jan Drahoňovský

Abychom se skutečně zlepšovali, naše sebehodnocení by mělo být co nejvíce realistické a zároveň povzbuzující a ne do země zatloukající. To se může ještě celkem dařit při učení se cizích jazyků nebo počítačového programu. Potíže zpravidla nastávají, když se hodnotíme v kontaktu s jinými lidmi. Tam se opravdu špatně vytváří přesná měřítka a tak se může lehce stát, že jeden den si připadáte jako naprostý borec a druhý den jako totální břídil. Ani jeden z těchto závěrů nejspíš nebude pravdivý. Uvedu jednoduchý návod, jak přistupovat k hodnocení sebe sama v sociálním kontextu. Vyžaduje to trochu práce navíc, bohužel. Ovšem když si jej osvojíte, stane se pro vás zcela přirozeným a nebudete se již sebezatracovat, nýbrž přistoupíte k životu jako k zábavné hře, v níž musíte neustále překonávat určité překážky. 

Jakmile máte za sebou nějaké setkání, jednání, oslavu nebo jinou událost, měli byste si udělat krátké resumé, co vám to vlastně dalo a co se z toho můžete naučit.

1. O co tam vlastně šlo? Co bylo vaším cílem, co bylo cílem ostatních? Byly tyto cíle v souladu, nebo šly proti sobě? Byly tam některé skryté motivy? To je kontext situace.

2. Co považujete za pozitivní z vaší strany, tedy co se vám povedlo. Možná jste si dokázali hezky prosadit svůj názor na nějakou věc, nebo jste se s lehkostí a elegancí ohradili vůči nějakému znevažování, popř. jste někoho ohromili svýim vědomostmi. To je dobré zrekapitulovat a jakoby si to vrýt do mozku. Vaše podvědomí bude mít pak větší tendenci podobné chování opakovat. 

3. Chování, které považujete za zajímavé, ačkoli vyloženě nevedlo k nějakému viditelnému výsledku. To považuji za velmi důležité, neboť se mohlo stát, že jste řekli něco obzvlášť chytrého, vtipného nebo zajímavého, ale prostě to nezapadlo do kontextu situace. Tak např. komik, který zkouší nový fór, ho taky nezavrhne hned napoprvé, když se publikum nesměje. Vyzkouší ho dejme tomu třikrát, pak teprve si troufne říci, že fór nefunguje a vyřadí ho. Měli byste postupovat obdobně, jinak budete neustále začínat odznova a každé setkání bude víceméně loterií, závislou na vnějších okolonostech.

4. Chování, které se nepovedlo. Chtěli jste říci něco vtipného, ale výsledkem byla chvíle trapného ticha. Chtěli jste prosadit dobrý nápad, ale vyšli jste z toho jako blbec, namísto sympatií jste kolegy akorát vytočili, nebo jste třeba na jednoduchou otázku nedokázali smysluplně odpovědět. To se zkrátká stává. Jsme lidi a lidi chybují. Je však velký rozdíl, když řeknete: „Udělal jsem chybu, protože jsem jednal bez rozmyslu.“; anebo: „Já jsem takový kretén, že to snad není možné!“ V prvním případě hodnotíte jednu akci, která byla chybná. Ve druhém případě hodnotíte svou osobnost. Všimněte si, že druhý způsob v zásadě nedává prostor ke změně.

5. A potom si najděte nějaké klidné místo a zkuste si vizualizovat, jak by to mohlo celé proběhnout lépe. Protože se již nenacházíte pod tlakem a máte dost času si to rozmyslet, jistě vás napadne spousta věcí, co jste mohli říci jinak, udělat jinak, nebo naopak neříci. Představte si jednání, které způsobí zamýšlený záměr, např. že budete působit velmi profesionálním dojmem nebo že pobavíte společnost. To je třeba si vizualizovat hezky v barvách a se zvukem. Říkáte tak svému podvědomí, že takto to chcete a ono bude hledat cesty. Tento postup velmi dobře funguje třeba při výuce tenisu nebo hry na hudební nástroj. Jistě vám poslouží i při sebezdokonalování v měkkých dovednostech.

Abyste se mohli úspěšně rozvíjet, je třeba k chybovému jednání přistupovat přesně tak, jak si zaslouží: Zjistit, kde se stala chyba, stanovit, co se dalo udělat jinak a více již se tím nezabývat, protože to stejně zpětně nezměníte. A rozhodně není na místě z toho vyvozovat neopodstatněné závěry o vaší osobnosti. Někdy se věci nepovedou, jak mají, leckdy půjdou věci přesně proti vaším záměrům. Ale právě v takových chvílích se rozhoduje, co je doopravdy ve vás (nikoli, když jde všechno jako po másle). Zda-li se vzdáte a budete sebe sama obviňovat, anebo anebo to uchopíte jako skutečnou výzvu a za cenu určitého nepohodlí rozvinete svůj potenciál.