8. 7. 2013   PhDr. Jan Drahoňovský

Představte si, že se k vám některý z kolegů zachová ošklivě. Např. vám naslibuje, že váš projekt na velké poradě podpoří, a když dojde na věc, zarytě mlčí, zatímco vy se přede všemi ztrapníte. Jak se budete cítit? Co si budete myslet o něm, o sobě nebo o celé firmě? Deziluze může přijít takřka absolutní. Není nic neobvyklého, že lidé na základě jedné negativní zkušenosti vyvozují generalizované neoprávněné závěry o sobě i o světě a cítí se mizerně. Jak hloupé! Jak zbytečné! Jak obvyklé. 

Pokud se vám něco podobného stane a cítíte se špatně (úzkost, hněv, zmatek nebo všechno dohromady), budou vás asi napadat podobné myšlenky:

• „Ten bídák! Nesmí se mnou takto jednat! Musím ho přimět, aby za své jednání pykal a litoval toho!“ 
• „Tohle si nezasloužím, měli by se mnou jednat férově a slušně. To je strašné, za nic nestojím!“
• „Musím ho příště přinutit, aby jednal podle mých zájmů. Nesmí se mi stát, že by mi něco slíbil a pak to neudělal!“

Říká vám to něco? Lidé takto k sobě promlouvají dnes a denně a činí se nešťastnými. I přes neuvěřitelnou rozšířenost těchto postojů mohu s klidným svědomím prohlásit, že jsou z více jak 90% iracionální. A nejen to. Jsou absolutně nepraktická pro život. Proč? Vedou k chování, které obvykle jde proti našim přirozeným zájmům. V uvedeném příkladu povedou zpravidla k těmto důsledkům:

• Budete kolegu všude možně pomlouvat, popř. osnovat pomstu. Váš vztah se ještě zhorší.
• Budete se tím stále dokola trápit a kolegovi se vyhýbat. Vaše pracovní výkonnost poklesne.
• Začnete se chovat nedůvěřivě a ostře vůči lidem okolo, aby se vám napříště už nestalo. To povede ke zhoršení vztahů obecně.
• Naštvete se na firmu, kde jsou takoví bídáci a vám se nic nedaří prosadit, a přestanete se o cokoli snažit.

Jak vidíme, těmito iracionálními postoji si příliš nepomůžeme. Jenže jak se od nich oprostit, když jste zrovna na vrcholu vzteku nebo rozčarování? Není to nic jednoduchého. 

Problémem ve skutečnosti není to, že se kolega k nám zachoval „nesprávně“. Problém je, že jsme přesvědčeni, že se musí za všech okolností chovat podle našeho přání (v tomto případě že musí udělat to, co nám přislíbil). Jenže neexistuje žádný světový řád, který by jej k tomu donutil. Není moc, která by jej potrestala za to, že nedodržel slovo. Vždyť je dokonce pro něho výhodnější, když dané slovo nedodrží! Mrzutosti z toho přece máme my, ne on. Tak to bohužel chodí. A pokud si vybereme jako spojence někoho, o kom víme, že je krajně nespolehlivý a on nás potom shodí, neměli bychom se tomu divit. Rozhořčení a hluboké zklamání nám navíc nijak nepomůže, ba naopak.

Za každým nepříjemným pocitem se skrývá nějaká myšlenka (např. „Lidé by se ke mně měli chovat s respektem.“), která se dostala do střetu s realitou. Jednoduše se stalo něco, co je v rozporu s tímto postojem. Namísto abychom znásilňovali realitu a přebarvovali ji na růžovo (což také můžeme, já bych to ale nedoporučoval), okamžitě začneme zpochybňovat svůj postoj. „Opravdu mě lidé musí respektovat?? Opravdu všichni? A proč by vlastně měli? Je vůbec možné, aby mě respektovali všichni? Vážně to bude tak strašné a nebudu stát za nic, když mne někdo respektovat nebude?“

Potom následuje fáze odpovědí, která vypadá zhruba takhle: „Ale samozřejmě, že se tak zachovat mohl! Proč by taky nemohl? Vždyť to dělá neustále, že někomu něco slíbí a pak změní názor. A není to vůbec strašné. Je to jenom otrava, protože jsem už počítal s tím, že tentokrát to projde, a navíc jsem sám sebe shodil. I když mě to trochu mrzí, napříště si dám pozor a zkusím získat pro podporu někoho jiného. Přestože to nevyšlo, neznamená to ještě, že mám špatné nápady nebo že jsem dokonce špatný člověk. Jsem prostě jenom člověk, kterému se občas nedaří.“

Tento postup je jen zdánlivě povrchní, ve skutečnosti však vysoce promyšlený a na rozdíl od mnohých jiných přístupů plně respektuje realitu. Pro někoho bude nezajímavý, protože neposkytuje návody, jak změnit svět ku svému obrazu. Krom toho vyžaduje určitou míru úsilí. Pomůže vám však osvobodit sama sebe od zcela zbytečných negativních pocitů. A to možná bude bohatě stačit.