5. 11. 2012 PhDr. Vojtěch Bednář
Každý člověk, a tedy i každý vedoucí má právo změnit občas svůj názor. Ať už je příčinou této změny to, že jsme byli přeargumentováni, nebo že se změnily vnější podmínky, sdělit tuto skutečnost podřízeným patří mezi tvrdé oříšky.
Od nadřízeného se prakticky v každé organizaci očekává názorová stálost. Očekává se, že pokud zaujme stanovisko, bude si za tímto stanoviskem stát, bude vzorem integrity, příkladem. Je jasné, že prakticky jakákoli změna názoru může tento pohled na nadřízeného zpochybnit, nebo dokonce vážně poškodit a že může mít nežádoucí vliv i na jeho autoritu. Jak tedy komunikovat změnu názoru?
Raději nějak, než vůbec
Pokud změníme názor ve věci, která se dotýká našich podřízených nebo kterou tito podřízení sledují, je vždy lepší jím toto sdělit než se tvářit, že se nic nestalo, případně než říkat, že nový názor jsme vlastně zastávali vždy. Zatímco první je totiž výraz strachu a nejistoty z nepřijetí (což podřízení často podvědomě vycítí), druhé je alibismus. I když tento přístup v určitých odůvodněných případech měl kdysi své místo, stalo se bohužel to, že jej politická sféra zprofanovala tak, že je prakticky vždy ke škodě věci. Základní zásadou tedy je, pokud jde o komunikaci změny názoru, raději nějak, než vůbec. To, co je důležité, je tedy forma, kterou změnu sdělíme.
Přímo a otevřeně
Ve většině případů a prakticky vždy tam, kde má změna našeho názoru bezprostřední vliv na podřízené, je vhodné ji komunikovat otevřeně. Jasně, srozumitelně a logicky vysvětlit, že jsme změnili názor, a jasně definovat naše současné stanovisko. Nepoužívejte definici rozdílem (tj. mění se to, že…), ale problém definujte odznovu (budeme to dělat takto). Jedná-li se o významnější změnu názoru, je potřeba také jasně zdůvodnit, proč jsme se pro ni rozhodli. U drobných změn a tam, kde je věc v časové tísni zdůvodňovat nemusíme, je pak ale třeba dbát na to, abychom názory neměnili příliš často. Jestliže okolnosti neumožňují jinak, můžeme problém, kdy se okolnosti mění příliš často a rychle, vyřešit tím, že stanovíme nejzazší datum, do kterého sdělíme své definitivní stanovisko.
Jestliže má být součástí změny názoru ospravedlnění vlastní chyby, nebojme se ji přiznat, posílíme tím svou autoritu. I zde je ale třeba dávat pozor na to, abychom nepřiznávali moc chyb najednou, vedlo by to naopak k zpochybnění našeho postavení vůči podřízeným.
Změna názoru nemusí bolet. Naopak, je příležitostí, jak ukázat podřízeným, že jsme poctiví, féroví, a že se na nás mohou spolehnout. Pak nás budou respektovat a poslouchat.
Tímto tlačítkem nám dáte vědět, že se vám článek líbil. Nejde o sdílení na sociálních sítích.
