20. 2. 2023   Mgr. Petr Hlušička

U dospělých lidí příchod nových technologií, a jimi přinášených netušených možností, jistě nabídl celý nový svět k objevování. Nové kontakty, možnosti seznamování, rychlejší tok informací a jejich vetší rozsah v kvantitě a kvalitě. To samo o sobě může být zatěžující a náročné i pro dospělého člověka, kterého to může přimět k větší flexibilitě a adaptabilitě na nové podmínky. A to i přesto, že jsou tyto změny a novinky relativně postupné a pomalé… Ale jsou opravdu pomalé?

Naše těla, mozky, vnímání, ale také naše schopnosti interakce a společnost se postupně vyvíjí desítky tisíc let. Jedná se o víceméně stabilní evoluci, kdy jsme se učili přežít ve „fyzickém světě“ a postupně přizpůsobovali podmínkám kolem nás. Průmyslová revoluce přinesla za poslední dvě století poměrně překotný rozvoj, který ovlivnil nejen společnost jako celek, ale také nás ve zrychlené podobě učil se přizpůsobovat se výrazně odlišným nárokům. To vše, ale pořád můžeme hodnotit, jako relativně postupně dávkované změny.

Oproti tomu, za posledních 30 let dochází s nástupem internetu, sociálních médií a čím dál novějších technologií, k překotným a přelomovým změnám v téměř každém odvětví s dopadem na životy všech. A to během jedné generace.

To, jakým způsobem to ovlivnilo naše životy po pracovní i osobní rovině je otázkou pro každého z nás. Zároveň to, zda máme tyto technologie nebo možnosti pod kontrolou, nebo jsme jen jezdci na vlně a plně si neuvědomujeme její přínosy či možná negativa.

Dalším faktorem zůstává nakolik to může ovlivňovat nově nastupující generaci, která přímo vstoupila do rozjetého vlaku. Pro ně se tedy jedná o něco naprosto přirozeného a normálního. Včetně toho, že tento technologický skok nepolevuje a vývoj letí dopředu ve všech oblastech.

Otázkou přesto zůstávají dopady a vlivy v rámci vývoje mladých generací. Jednou z nejzásadnějších oblastí, které sociální média ovlivňují je schopnost sociální interakce.

Jsme společenské bytosti, které se učí pomocí sociální interakce. Pokud se velká část naší vzájemné interakce a komunikace přenese do virtuální oblasti, a to především v době dospívání, tak jakým způsobem to může ovlivnit naši schopnost vytvářet si důvěrné a intimní vztahy, navazovat osobní kontakty, sociální odvahu nebo obyčejný zájem o vzájemnou interakci?

Sociální média nám „umožňují“ nebo právě mají usnadňovat vzájemnou sociální interakci. Ale jedná se opravdu o plnohodnotnou interakci? Poznatkem nejnovějších výzkumů je, že sociální sítě mohou u některých dospívajících vyvolávat pocity osamělosti. Přes jejich určitou pravdivost, tak tyto výzkumy zatím nemůžeme brát jako naprosto spolehlivé. Především protože samotné sociální sítě jsou tu teprve krátce, stejně jako studie, které se jimi zabývají.

Skutečností zůstává, že naše schopnost adaptace je téměř nekonečná a byť se jedná o velmi překotné období, že se mu jako lidstvo dokážeme přizpůsobit.