31. 8. 2012   PhDr. Vojtěch Bednář

Postava šéfa – miláčka zaměstnanců vzniká nikoli náhodou, ale jako kombinace několika faktorů. Nadřízeným se stane člověk, který je v některých ohledech, ale ne ve všech podobný svým zaměstnancům. Tento člověk disponuje dostatkem autority na to, aby jej poslouchali, ale zároveň velkou dávkou empatie. Oblíbený šéf je velmi často takový, který se vůči svým podřízeným chová z pohledu otcovské role a dovede v nich evokovat pozitivní emoce, které mívají s touto rolí spojené.

Být tímto typem šéfa je mimořádně výhodné. Člověk nemusí vynakládat velké úsilí na prosazení svých příkazů, protože zaměstnanci je často plní sami, jen na základě náznaků. Na druhé straně je potřeba být velmi empatický a také velmi politický, pokud jde o přístup k zaměstnancům. Vedení šéfa – miláčka – je založeno na principu páky, takže stačí relativně malý impulz k tomu, aby došlo k absolutně velké změně na straně zaměstnanců. To může snadno vést k nechtěným výsledkům v podobě toho, že příkazy míněné určitým způsobem jsou vykonávány jinak a současně chybí zpětná vazba – pokud znáte problém automobilu s příliš citlivým posilovačem řízení, je to velmi podobné.

Šéf – miláček publika má obecně problém říkat zaměstnancům negativní zprávy. Nejde o to, že by je neuměl formulovat, ale spíše o to, že se od něj neočekávají. Věcné, někdy technické věci, jako je pokárání zaměstnance za konkrétní prohřešek či problém jej z úst tohoto typu vedoucího může stigmatizovat před ostatními a konečně, zpráva o tom, že má být někdo propuštěn je stigmatizující  absolutně.

Šéf – miláček je nesmírně efektivní, pokud jde o otázku zvyšování a udržování výkonu podřízených, a jestliže svou roli zvládá dobře, tak i pokud jde o řešení problémů a mimořádností. Současně je ale osobou, kterou je extrémně obtížné nahradit, a každý šéf, i ten nejoblíbenější, musí jednoho dne odejít. Každý, kdo pak přijde na jeho místo, má mimořádně až extrémně obtížnou situaci, což možná lichotí bývalému šéfovi, ale v každém případě velice škodí firmě.

Jak je patrné, být šéfem – oblíbencem má své přednosti i úskalí a tak je otázkou, zda bychom měli chtít být takoví. Záleží asi na mnoha okolnostech, na konkrétní organizaci, na jejím prostředí i možnostech a samozřejmě na nás a na kolektivu. To, co rozhodne o výsledku, je pak z velké části naše chování a to, jak na ně budou podřízení reagovat.