2. 1. 2013 PhDr. Jan Drahoňovský
Jen nemnoho chvil je v životě lidském, kdy se všichni naráz začneme (alespoň čistě pro forma) zamýšlet nad svým životem ve smyslu možného zlepšení. Vždyť přiznejme si to, průměrný člověk (podle normálního rozložení asi 67%) nechce ve svém životě žádnou změnu. Možná že není zcela spokojen. Jenže chce s tím něco skutečně učinit? Většinou to znamená vyjít až daleko za tzv. komfortní zónu.
„Vaším úkolem je objevit, co je vaše práce, a potom se do ní vrhnout celým srdcem.“ - Buddha
Ne, nebudu vám dávat rady. Skutečně, vůbec žádné! Rad naleznete přehršel v každém časopise o zdravém životním stylu (ano, je hezké si o tom číst, ale samotné čtení časopisů ještě nikoho zdravým a spokojeným neudělalo). Jedna moje kamarádka se už léta snaží začít cvičit. Ví, že by jí to prospělo (především po psychické stránce, neboť bývá velmi nevrlá). Výsledek? Čte pravidlně tři časopisy a už má asi pět drahých knih o kalanetice, posilování, pilates atd., ale zatím nejdéle vydržela cvičit dva týdny. Chce to tedy opravdu? Je ochotná alespoň trochu vyjít ze své pohodlnosti?
Čím více budete pracovat s lidmi, tím více možná budete pochybovat o sobě. Ono je to logické. Lidé jsou nevypočitatelní. Uděláte to nejlepší, co jde, a jedinec (nebo i skupinka) se kolikrát zachovají zcela jinak, než jak by měli podle příručky. Nemělo by vás to dovést ke zklamání a neměli byste ani sama sebe definovat podle výsledku chování lidí, které se snažíte ovlivnit. Mnohem lepším nápadem je definovat sebe jako toho, kým se teprve stanete (tedy podle svého snu).
Váš čas je vymezený (jak říkával s oblibou Steve Jobs), bylo by hloupé jej jen tak promarnit bez radosti z práce, která za vámi bude zůstávat jako stopa. Je fajn, když dovedete vtisknout svému světu (třeba jen omezenému na užší okruh pracovní) svou osobní pečeť. Podniky, stejně jako jedinci, mají tendenci zapadat do stereotypů, které jsou už dávno neúčinné a nikdo pořádně neví, proč se vykonávají (např. všemožné schůzování). Jenže podnik je tvořen lidmi. A očekávat, že se změní některé věci okolo vás jenom tak zničehonic, je přinejmenším naivní. Budete to muset udělat vy, přijít s myšlenkou (třeba jen malého zlepšení), potom ji prosadit (což může být těžké, ale nikoli nemožné) a navrch ještě změnu udržet. Ano, riskujete tím, že některé kolegy naštvete (protože to pro ně bude znamenat práci navíc), jiní vám zase budou závidět, když se vám to povede, někdo projeví starostlivost a bude se vám to pokoušet rozmlouvat. Jenže pokud nechcete skončit jako průměrný člověk, budete asi muset něco takového snést. Jak říkal proslulý sociolog José Ortega y Gasset:
„O jedince, který je dokonale průměrný ve všech vlastnostech, ztrácí společnost zájem.“
A vy zajisté nežijete svůj život jen proto, abyste zapadli do davu, v něm si pohodlně pluli a za žádnou cenu nevystrkovali hlavu, abyste přes ní nedostali. Pochybuji o tom, jinak byste nejspíš nečetli tyto stránky.
Přeji vám tedy, ať v příštím roce dovedete aktivně ujmout všech vašich výzev a pustit se do nich nejenom s nasazením, ale i s radostí! A především pak odvahu nebýt průměrnými!
Tímto tlačítkem nám dáte vědět, že se vám článek líbil. Nejde o sdílení na sociálních sítích.
